Systém víry
Věřit či nevěřit?Každý tvor ve světě Manawydanu má nějaký vztah k víře, respektive k bohům. V zásadě existují dva postoje – věřící a bez víry. Bytost, jež má jasno, který bůh je pro ni ten pravý, kterého bude vzývat a u něj hledat zastání, je věřící v konkrétního boha (třeba věřící v Helma). Jako bez víry je označován ten, kdo existenci bohů sice bere jako reálnou, nepopírá ji, ale žádného boha neuctívá. Extrémním a ojedinělým jevem je ateista. Ten tvrdí, že žádní bohové ani nejsou, natož aby pro něj měli nějaký význam. Ateisty jsou kupříkladu magické bytosti, což pramení z odvěkého vzájemného odporu víry a magie. Stav své víry si postava volí při svém zrodu. Později jej může měnit s pomocí kněží.
Z poustevníka veleknězem a zpět, aneb věřící z povolání
Nejnižším stupněm je poustevník. Ten ještě nemá (může, ale nemusí mít) zvolenou určitou víru. Jako takový dokáže používat mantry (modlitby) všech bohů, ale pouze ty nejslabší, označované jako poustevnické.
Kněží mají tendenci sdružovat se do řádů.
Poustevník, který si zvolí svou víru a vstoupí do řádu, se stává akolytou. Akolyta je novic řádu, jakoby „kněz na zkoušku“. Obdrží svůj symbol a ten mu umožní přístup k modlitbám adekvátním jeho novému postavení. Modlí se a modlí, pomáhá nebo škodí a hledí si zalíbit se svému bohu a veleknězi, který ho po čase může povýšit na kněze. V tom případě, už jako plnohodnotný člen řádu, dostane svatý symbol, ovládá i těžší modlitby a může jménem svého boha přijímat nové věřící. Symbol i svatý symbol jsou svázány s jejich majitelem a přijít o ně by pro něj mohlo být velmi nebezpečné; bez symbolu má kněz schopnosti pouze poustevnické.
Mezi kněžími a bohem stojí pouze velekněz. Případně velekněží, protože větší řády si mohou zvolit velekněží více. Nejvyšší představený věřících má kromě možnosti přijímat nové věřící i možnost věřící propouštět bez rizika zatracení. Řídí činnost řádu, členy přijímá, povyšuje, naopak vyřizuje žádosti kněží a akolytů o propuštění do stavu poustevnického, v nutném případě i z řádu vykazuje. Z velké části rozhoduje o zatracení, může jej na věřícího uvalit i z něj sejmout, tedy pokud se bůh nerozhodne jinak. Odznakem moci velekněze je relikvie. Obřadným předáním relikvie se také předává postavení velekněze.
Ani poustevník, který si zvolí svého boha, ale nechce svázat svůj život s řádem, se nemusí nutně loučit jaksi s kariérním postupem. Přímo jeho bůh se může rozhodnout svému věrnému následovníku udělit titul potulného kazatele (obdoba akolyty) a následně potulného kněze. Takový kněz má pak výhody, jako by byl v řádu tohoto boha, včetně symbolu, který mu dá bůh sám.
Všude, kde je moc, je důvod se bát
Hostinský vám nenaleje. Lapka vás oškube. Bůh vás zatratí. Bohové jsou mocní. My smrtelníci jsme tu od toho, abychom v ideálním případě plnili jejich vůli, nestavěli se proti ní… nebo radši nebyli moc vidět. Co je to zatracení? Boží trest za vaše prohřešky.
Zatracení má pět stupňů. Nejčastěji je udělováno za změnu nebo opuštění víry, použití mantry jiného boha nebo samotnou rozdílností přesvědčení kněze od přesvědčení boha…
Stupeň první – Opomíjení. Takový varovně vztyčený prst. Bůh se prostě na člověka čas od času lidově řečeno vykašle. Pokud kněz sesílá pozitivní modlitbu na opomíjeného, nastává 20% šance na selhání. Pokud je opomíjen sám kněz, má o 20 % menší šanci na sesílání všech modliteb.
Stupeň druhý – Přehlížení. Boží prst občas udělá i tytyty. Funguje jako Opomíjení, pouze postih se zvyšuje na 50 %.
Stupeň třetí – Ignorování. Jak název napovídá, bůh vás už vůbec nebere na vědomí. Na ignorovanou osobu nelze seslat pozitivní modlitbu, ignorovaný kněz se musí spokojit s modlitbami poustevnickými.
Stupeň čtvrtý – Zatracení. Bůh si postavy už zase všímá – naneštěstí! Bytost je pronásledována hněvem boha. Její Meditace a Magická odolnost proti modlitbám jsou sníženy na polovinu, síla, obratnost a inteligence na tři čtvrtiny. Je-li zatraceným kněz, je automaticky vyloučen z řádu a nemůže sesílat žádnou modlitbu boha, který jej zatratil.
Stupeň poslední – Klatba. Nalijme si čistého vína – tohle je průšvih. A pořádný! Dovednosti a vlastnosti postavy jsou ještě jednou sníženy o stejný díl oproti čtvrtému stupni. Selžou všechny pozitivní modlitby všech bohů. Kněz si nevymodlí nic u žádného boha. A vůbec, před takovým bohem, si už jeden nemůže být jistý ničím!
Zatracení je možno snížit nebo odstranit podle závažnosti koupením odpustků, modlitbou Vykoupení nebo hrdinským činem ve jménu boha. Nejjistější je ale vždy prevence.
Ó bože, nauč nás se modlit
Modlitba se sesílá vyslovením mantry. Každá mantra má tři části; dvě povinné, jednu volnou. Začíná oslovením boha a následují slova konkrétní modlitby. Další část už záleží pouze na knězi, tam se může vyřádit dle svého a pěkně od plic si vylít srdíčko. Tak třeba:
Helme, zraň lehce ty malý potvůrky, než to budu muset udělat sám.
Lloth, zraň lehce všechny… až na pavouky!
Corellone, zraň lehce. Ale kdybys chtěl, můžeš i těžce.
Moradine, sešli božího bojovníka, než tady z nich umřu smíchy.
Jondalo, sešli božího bojovníka, nemám si s kým povídat.
Gruumshi, sešli božího bojovníka. Ne že bychom ho potřebovali, ale ať si taky užije.
Těžká profese kněze
Přístup kněze k různě obtížným modlitbám je ovlivněn:
1. Výší dovednosti meditace.
2. Postavením v řádu.
3. Zaměřením vyznávaného boha.
Existují 3 sféry modliteb – sféra léčení (přímá i nepřímá léčba, požehnání), sféra destrukce (přímé a nepřímé zranění, prokletí) a sféra duchovní (oživování, sebeproměny, přivolání avatara, manipulace). Každá modlitba je zařazena do alespoň jedné z podsfér. Každý bůh je svou povahou jiný, a tudíž preferuje jinou sféru a jinou sféru odmítá. Kněží pak mají usnadněn přístup k bohem podporovaným mantrám, naopak vymodlit si bohem zavrhovanou věc může být až nemožné.
Šance na úspěšné seslání závisí:
1. Opět na jeho meditaci.
2. Na náročnosti modlitby.
3. Na stupni zatracení.
4. Na koncentraci – přítomnost na bojišti nebo dokonce přímo v boji kněze rozptyluje.
Účinnost modlitby může dále modifikovat ještě:
1. Postoj boha k víře cíle – například nepřeje bytostem bez víry, ateisty přímo perzekuuje, stejně tak věřící ve vyloženě dobré/zlé bohy a naopak u něj mají protekci jeho věrné ovečky.
2. Posiluje-li kněz své modlitby ve prospěch dobra/zla (v souladu s přesvědčením boha), pak záleží na přesvědčení cíle (bonus při stejném, nebo naopak postih při opačném).