Kronika světa

Pro někoho byla „Pohroma“ zkázou a pro jiné příležitostí...

Stála uprostřed tmavého pokoje. Dala si opravdu záležet, nedělala to poprvé.
Mladá zlodějka s dlouhými plavými vlasy, sepnuté sponou, roztáhla pytel,
který držela v levé ruce a nahlédla dovnitř. Perly, prsteny, náhrdelníky.
Na její tváři se objevil úsměv. Musela se pochválit.

Začalo to Pohromou, následovalo šílenství, poté se lidé začali vraždit navzájem,
mrtvol přibývalo, morová epidemie na sebe dlouho nenechala čekat a kdo přežil,
stihl ho následný hladomor a beznaděj. Takový byl 268. rok. Rok "Pohormy".

Dobře si uvědomovala, že zlodějské umění vyžaduje obratnost, přesnost a trpělivost.
Všechno měla pečlivě naplánované, na chvíli se dokonce stala členkou služebnictva.
Jen s „Pohromou“ nějak nepočítala, ale následný zmatek jí zahrál do karet,
všichni zběsile opouštěli hrad, jen ona ne. Čekalo jí kupu práce.

Pouhé tři dny stačili k tomu, aby se z bezpečného města Ishar stala zóna strachu.
Strážných u bran ubývalo a ti co zbyli, těm opadla veškerá disciplína i ostražitost.
Obyvatelé, kteří nezemřeli prvními vlnami, utíkali z města z vlastního strachu.
Málokdo stihl své obydlí zabezpečit a dal tak šanci různé lůze...

Za dveřmi se ozvaly kroky. Černě oděnou zlodějku to překvapilo,
hbitě se přemístila na druhý konec pokoje a schovala za tmavý závěs.
V zámku zarachotil klíč, dveře se otevřely a do pokoje zaznělo: „Je tu někdo ???“
Zlodějka zadžela dech. „Tenhle je taky prázný, zabezpečete ho.“, pokračoval hlas.
Dveře se zase zavřely a zlodějka uslyšela, jak za nimi něco šramotí.
Poté se ozaly tupé rány kladiva. V tom to zlodějce došlo.
Strážní se snažili prkny zabezpečit královské komnaty.

Rabování se nevyhnul téměř žádný dům ve městě. Vyrabována byla i isharská knihovna.
Mnoho vzácných knih a svitků z doby dávno minulé bylo buď zničeno nebo odcizeno.

Elizabeth nezbývalo než zvolit k odchodu jinou cestu, pytel s lupem svázala,
přehodila přes záda, levou rukou pootevřela okno a vyhoupla se lehce na římsu.
Potichounku se spustila na nižší střechu, po které pokračovala k dalšímu ochozu,
měla v plánu hrad opustit i s lupem co nejdříve, kdyby někoho nepotkala...

Zloději a lapkové nejsou v isharu nikterak organizováni, většinou pracují na vlastní pěst.
Kradené zboží se snaží zpeněžit přímo v Isharu nebo s majetkem cestují mezi městy,
ukytí třeba v nákladní lodi nebo v převleku poctivého obchodníka.

Na hradbách se mihl stín. Elizabeth se přikrčila, ale nic jí to nebylo platné.
Postava, které ten stít patřil si jí všimla, ukázala jí rukou pokyn, aby šla k němu.
Elizabeth narazila na konkurenci, na jiného zloděje, který jí mohl zabít, ale neudělal to.
Nový společník jí vysvětlil svůj plán. Ona, při té představě co jí čeká, vzplála nadšením.

Toho roku byl kompletně vyrabován i celý Isharský hrad.
Královská pokladnice, klenoty, šperky, relikvie, vše bylo pryč.