Horko, vedro, tak by se dalo popsat léto 401. roku. Slunce svítilo silněji než kdy jindy, sucho ničilo rostliny,zvířata z vedra umírala, úroda bude letos slabá. "To je vážně všem jedno co se děje?" pronsel starší muž oděn v barvách Isharionu.
Muž měl u sebe několik batohů, v jednom hromadu prken, v druhém spoustu jídla, všechnny je přinesl k molu starému kapitánovi. "Tady to je, jídlo, dřevo *vytýhl drobný váček a hodil jej kapitánovi* a zlato.
*Kapitán přepočítával zlatky* Dobře, dobře ihned se dám do vylepšení a oprav lodi a seženu posádku, vypravíme se co nejdříve. *pronesl kapitán*
Muž v barvách Isharionu znechuceně odešel, v jeho hlavě se mu honilo mnoho myšlenek. "Jsem zvědav jestli se někdo vůbec bude obtěžovat, plavit se s námi." "Vždyť vše je v pořádku, brzo nebudeme mít co do huby, ale hlavně že dobrodruhové vymetají stoky a staré šachty."
Muž měl u sebe několik batohů, v jednom hromadu prken, v druhém spoustu jídla, všechnny je přinesl k molu starému kapitánovi. "Tady to je, jídlo, dřevo *vytýhl drobný váček a hodil jej kapitánovi* a zlato.
*Kapitán přepočítával zlatky* Dobře, dobře ihned se dám do vylepšení a oprav lodi a seženu posádku, vypravíme se co nejdříve. *pronesl kapitán*
Muž v barvách Isharionu znechuceně odešel, v jeho hlavě se mu honilo mnoho myšlenek. "Jsem zvědav jestli se někdo vůbec bude obtěžovat, plavit se s námi." "Vždyť vše je v pořádku, brzo nebudeme mít co do huby, ale hlavně že dobrodruhové vymetají stoky a staré šachty."
Kapitán, Loď a cesta na Sever
Skupina tří dobrodruhů sestupovala z doupěte Titána, když v tom potkala orčího kněze, který byl akorát na obhlídce. Orčí kněz - Gobrug se divil, že takovou skupinu potkal tak daleko od Isharu a co víc, potkal je na cestách, které jsou okupovány Solari, nicméně když viděl jak schopná tato skupina dobrodruhů je, rozhodl se jim svěřit s věděním, které na cestách získal. Gorbug se potřeboval nějak dostat na Severní ostrovy, tam kde jsou vody zledovatělé a krajina celoročně posetá sněhovou přikrývkou.
Vydali se tedy do Isharu, hledat někoho, kdo by jim pomohl takovou cestu uskutečnit. Po krátkém pátrání narazili v loděnici na kapitána, který byl dost šílený na to, aby takovou cestu podnikl. Isharské lodě nejsou ovšem stavěné na daleké cesty na Sever a proto bylo smlouvání s kapitánem víc než náročné.
Požadavky byly ovšem dohodnuty a kapitán svolil.
Samotná cena posádky a plavby bude stát dvacet zlatých, na vylepšení je potřeba sto jasanových polen, nebo padesát prken a na závěr je třeba sehnat dost zásob jídla na celou plavbu, v počtu dvaceti kusů zásob s jídlem.
Skupina tří dobrodruhů sestupovala z doupěte Titána, když v tom potkala orčího kněze, který byl akorát na obhlídce. Orčí kněz - Gobrug se divil, že takovou skupinu potkal tak daleko od Isharu a co víc, potkal je na cestách, které jsou okupovány Solari, nicméně když viděl jak schopná tato skupina dobrodruhů je, rozhodl se jim svěřit s věděním, které na cestách získal. Gorbug se potřeboval nějak dostat na Severní ostrovy, tam kde jsou vody zledovatělé a krajina celoročně posetá sněhovou přikrývkou.
Vydali se tedy do Isharu, hledat někoho, kdo by jim pomohl takovou cestu uskutečnit. Po krátkém pátrání narazili v loděnici na kapitána, který byl dost šílený na to, aby takovou cestu podnikl. Isharské lodě nejsou ovšem stavěné na daleké cesty na Sever a proto bylo smlouvání s kapitánem víc než náročné.
Požadavky byly ovšem dohodnuty a kapitán svolil.
Samotná cena posádky a plavby bude stát dvacet zlatých, na vylepšení je potřeba sto jasanových polen, nebo padesát prken a na závěr je třeba sehnat dost zásob jídla na celou plavbu, v počtu dvaceti kusů zásob s jídlem.
Co bylo ztraceno, bylo nalezeno a co bylo nalezeno, mělo být zapomenuto
Když nad tím tak přemýšlím, tak je tento svět hodně zvláštní místo. Za svůj dlouhý život jsem viděl nespočet zázraků, nespočet neštěstí a ještě víc věcí, které prostě neumím vysvětlit.
*Přidal další dřevo do ohniště*
Ve světě se toho stalo tolik...
*Kdesi za severní hranicí u Scarby*
Malá jednotka Solari pochodovala směrem ke Gala Gund, když v tom byla přepadena zvláštní silou Severských válečníků. Nenadále přepadení si ovšem vyžádalo ztráty na obou stranách a Seveřani se museli po chvíli stáhnout, protože nečekali tak tuhý odpor Vyvolených a Světlonošek, které jsou pod soustavně pálícím sluncem ještě silnější než dřív.
To co zbylo z jednotek Solari, se přidalo už k takhle početné hlídce, ovšem netušili, že je celou dobu ze stínů pozorují dva muži.
Muži, kteří měli dost zkušeností s bojem a sami se naučili likvidovat jednotky Solari se smrtící precizností. Ve stínu se skrýval Moradinův mnich s obřím kladivem za pasem a vedle něj ve starém rozvrazeném brnění Válečník s obrovským dvouručákem na zádech.
"Zajímavý... takže oni se rádi nemají"
"No což, jsou to dva problémy a řešej se naráz"
Postavy po skončení bitvy pokračovali směrem do města, když na cestě narazili na kněze Gruumshova, který bojoval se Solari na cestě. Trojice mužů se dobře znala a několikrát po boku i bojovali, nebyl proto důvod otálet a tato trojice se rozhodla vyčistit cestu od zejména jedné nebezpečné ženy. Ženy s planoucíma očima a snědou kůží, ženy jejíž kůže a ruce byly horké jako slunce samotné... Zaslíbené.
Kněz Gruumshe se ovšem hrozil, namítal že je silná, nebezpečná a že musí být opatrní. Nevěděl ovšem, že Moradinův kněz a Starý Válečník jsou jako kladivo a kovadlina samotná. Vše co se mezi ně totiž dostane, bude rozbito vždy na popel.
Započal souboj, který netrval déle než minutu a Zaslíbená padla bezvládně k zemi. Kněz Gruumshe poznal skutečnost, že Starý Válečník a Kněz Moradina jsou síla kterou hledal. Síla, která dokáže ničit samotné Solari. Trojice spolu mluvila a diskutovala nad postupem a děním ve světě. Starý Válečník namítl, že je potřeba opět prozkoumat vesnici na východě, protože skrývá písemnosti nutné k poznání skutečné hrozby a možné naděje na její odvrácení, oba kněží s ním souhlasili.
A výprava začala.
Po cestě naráží naše trojice na mnoho překážek... další Vyvolené Solari, zloděje na stezce nebo snad na nemrtvé v lesích. Ovšem jedno setkání, nebylo překážkou.
Trojice kousek před vesnicí naráží na Střelce Elfa, který sám bojoval se Solari. Proč a z jakého důvodu nikdo netušil, snad jen asi, že se snažil osvobodit území, které bylo blízko Eldamaru. Skupina se dohodla, že bude pokračovat společně jako čtveřice a zjistí co nejvíce z oné vesnice.
A tak se stalo, že čtveřice po boji ve vesnici našla zvláštní žalář a knihu s popisy vězňů, především s jedním vězněm, kterého si velice Starý Válečník oblíbil. Byla jím zvláštní dívka s vlasy v barvě noci a měsíce, dívka, která si říkala Dcera Luny. Tato dívka nechtěla se čtveřicí mluvit, bála se totiž, že jsou stejní jako Solari. Ovšem čtveřice slíbila, že pokud jim dívka řekne co by jim získalo jejich důvěru, tak to udělají.
Dívka souhlasila... hledala zvláštní krystal... krystal obsahující něčí vzpomínky.
Čtveřice neotálela a pobila všechny Solari které našla, než tento krystal našli u jedné Zaslíbené. Krystal vzpomínek... Po předání tohoto krystalu dívce, se stalo něco, co ani nejlepší písař nebude umět vysvětlit.
Viděli zázrak...
Pýchu...
Zlost...
Slitování...
Slávu...
Pochopení...
Zradu...
A naději...
Cítím že příběh, který zde vyprávím ještě nekončí, ale začíná... Věk války přišel... ovšem s ním i věk hrdinů...
Když nad tím tak přemýšlím, tak je tento svět hodně zvláštní místo. Za svůj dlouhý život jsem viděl nespočet zázraků, nespočet neštěstí a ještě víc věcí, které prostě neumím vysvětlit.
*Přidal další dřevo do ohniště*
Ve světě se toho stalo tolik...
*Kdesi za severní hranicí u Scarby*
Malá jednotka Solari pochodovala směrem ke Gala Gund, když v tom byla přepadena zvláštní silou Severských válečníků. Nenadále přepadení si ovšem vyžádalo ztráty na obou stranách a Seveřani se museli po chvíli stáhnout, protože nečekali tak tuhý odpor Vyvolených a Světlonošek, které jsou pod soustavně pálícím sluncem ještě silnější než dřív.
To co zbylo z jednotek Solari, se přidalo už k takhle početné hlídce, ovšem netušili, že je celou dobu ze stínů pozorují dva muži.
Muži, kteří měli dost zkušeností s bojem a sami se naučili likvidovat jednotky Solari se smrtící precizností. Ve stínu se skrýval Moradinův mnich s obřím kladivem za pasem a vedle něj ve starém rozvrazeném brnění Válečník s obrovským dvouručákem na zádech.
"Zajímavý... takže oni se rádi nemají"
"No což, jsou to dva problémy a řešej se naráz"
Postavy po skončení bitvy pokračovali směrem do města, když na cestě narazili na kněze Gruumshova, který bojoval se Solari na cestě. Trojice mužů se dobře znala a několikrát po boku i bojovali, nebyl proto důvod otálet a tato trojice se rozhodla vyčistit cestu od zejména jedné nebezpečné ženy. Ženy s planoucíma očima a snědou kůží, ženy jejíž kůže a ruce byly horké jako slunce samotné... Zaslíbené.
Kněz Gruumshe se ovšem hrozil, namítal že je silná, nebezpečná a že musí být opatrní. Nevěděl ovšem, že Moradinův kněz a Starý Válečník jsou jako kladivo a kovadlina samotná. Vše co se mezi ně totiž dostane, bude rozbito vždy na popel.
Započal souboj, který netrval déle než minutu a Zaslíbená padla bezvládně k zemi. Kněz Gruumshe poznal skutečnost, že Starý Válečník a Kněz Moradina jsou síla kterou hledal. Síla, která dokáže ničit samotné Solari. Trojice spolu mluvila a diskutovala nad postupem a děním ve světě. Starý Válečník namítl, že je potřeba opět prozkoumat vesnici na východě, protože skrývá písemnosti nutné k poznání skutečné hrozby a možné naděje na její odvrácení, oba kněží s ním souhlasili.
A výprava začala.
Po cestě naráží naše trojice na mnoho překážek... další Vyvolené Solari, zloděje na stezce nebo snad na nemrtvé v lesích. Ovšem jedno setkání, nebylo překážkou.
Trojice kousek před vesnicí naráží na Střelce Elfa, který sám bojoval se Solari. Proč a z jakého důvodu nikdo netušil, snad jen asi, že se snažil osvobodit území, které bylo blízko Eldamaru. Skupina se dohodla, že bude pokračovat společně jako čtveřice a zjistí co nejvíce z oné vesnice.
A tak se stalo, že čtveřice po boji ve vesnici našla zvláštní žalář a knihu s popisy vězňů, především s jedním vězněm, kterého si velice Starý Válečník oblíbil. Byla jím zvláštní dívka s vlasy v barvě noci a měsíce, dívka, která si říkala Dcera Luny. Tato dívka nechtěla se čtveřicí mluvit, bála se totiž, že jsou stejní jako Solari. Ovšem čtveřice slíbila, že pokud jim dívka řekne co by jim získalo jejich důvěru, tak to udělají.
Dívka souhlasila... hledala zvláštní krystal... krystal obsahující něčí vzpomínky.
Čtveřice neotálela a pobila všechny Solari které našla, než tento krystal našli u jedné Zaslíbené. Krystal vzpomínek... Po předání tohoto krystalu dívce, se stalo něco, co ani nejlepší písař nebude umět vysvětlit.
Viděli zázrak...
Pýchu...
Zlost...
Slitování...
Slávu...
Pochopení...
Zradu...
A naději...
Cítím že příběh, který zde vyprávím ještě nekončí, ale začíná... Věk války přišel... ovšem s ním i věk hrdinů...
Den porazil Noc... Slunce porazilo Měsíc...
Záhadná postava se postavila za rozbřesku a sledovala jedoucí karavanu na východ. Slunce bylo jasné a silné i přes to, že byl chladný podzim.
Karavana čítala několik koní a spoustu různých členů Solari. Při pohledu na postupující karavanu měl divák pocit, že slunce svítí nejsilněji přesně tam, kam tato karavana směřuje. Hodně ze zvědů před touto karavanou varovalo, hodně lidí, elfů a orků varovalo před nebezpečím žlutých plášťů... a přes to.
Karavanu nikdo nezastavil a karavana se dostala do vesnice za vodopádem.
Misky vah se přesunuly na stranu Slunce a Dne... a svět pohltila záře Solu.
Co se stane s bytostmi, které bez noci nemohou žít?
Co se stane s bytostmi, které potřebují noc k odpočinku?
Misky vah se nahnuly směrem ke Slunci a slunce na nebi začalo kralovat silná záře slunce, hledící na veškerý život pod sebou. Zahalující svojí velikostí jakývkoliv náznat noci, či záře měsíce.
Světlo čistoty, světlo Solari.
Posily a zásoby které Solari získaly, byly hned využity ku prospěchu očištění celého Manawydanu. Kdysi zašlá sláva hor Solusu, se nyní rýsuje jako sláva na území Manawydanu.
Vaše cesty, které jsou tepnou vašeho života vám vezmeme.
Vaše města a domovy se stanou vaší klecí, dokud vás neočistíme.
Váš svět, svět Manawydanu si vezmeme násilím pod září slavného Solu.
Budete čistí... jako Solari...
*Kdesi na východě za mlžnou vesnicí*
Starý muž se narovnal a vyšel z úkrytu stínu, který mu poskytovaly stromy místního lesa. Ustaraným výrazem se díval na silně pálící slunce, které kamsi s dunivýmy výbuchy vysílalo silné proudy svých paprsků.
"Holka... jestli je tohle to o čem si mluvila... tak doufám, že víš i jak je porazit..."
Muž se opět schoval pod stíny stromů a začal připravovat ohniště.
Záhadná postava se postavila za rozbřesku a sledovala jedoucí karavanu na východ. Slunce bylo jasné a silné i přes to, že byl chladný podzim.
Karavana čítala několik koní a spoustu různých členů Solari. Při pohledu na postupující karavanu měl divák pocit, že slunce svítí nejsilněji přesně tam, kam tato karavana směřuje. Hodně ze zvědů před touto karavanou varovalo, hodně lidí, elfů a orků varovalo před nebezpečím žlutých plášťů... a přes to.
Karavanu nikdo nezastavil a karavana se dostala do vesnice za vodopádem.
Misky vah se přesunuly na stranu Slunce a Dne... a svět pohltila záře Solu.
Co se stane s bytostmi, které bez noci nemohou žít?
Co se stane s bytostmi, které potřebují noc k odpočinku?
Misky vah se nahnuly směrem ke Slunci a slunce na nebi začalo kralovat silná záře slunce, hledící na veškerý život pod sebou. Zahalující svojí velikostí jakývkoliv náznat noci, či záře měsíce.
Světlo čistoty, světlo Solari.
Posily a zásoby které Solari získaly, byly hned využity ku prospěchu očištění celého Manawydanu. Kdysi zašlá sláva hor Solusu, se nyní rýsuje jako sláva na území Manawydanu.
Vaše cesty, které jsou tepnou vašeho života vám vezmeme.
Vaše města a domovy se stanou vaší klecí, dokud vás neočistíme.
Váš svět, svět Manawydanu si vezmeme násilím pod září slavného Solu.
Budete čistí... jako Solari...
*Kdesi na východě za mlžnou vesnicí*
Starý muž se narovnal a vyšel z úkrytu stínu, který mu poskytovaly stromy místního lesa. Ustaraným výrazem se díval na silně pálící slunce, které kamsi s dunivýmy výbuchy vysílalo silné proudy svých paprsků.
"Holka... jestli je tohle to o čem si mluvila... tak doufám, že víš i jak je porazit..."
Muž se opět schoval pod stíny stromů a začal připravovat ohniště.
Soutěž Ⅰ.
Dveře vilhelmovického sídla se krátce otevřely a vyklouzl z nich štíhlý elf v pracovním oděvu. Na malý moment se zastavil a z úkrytu stříšky kryjící vstupní schodiště obhlédl prostor, který se před ním rozléhal, včetně dvou budov – stájí po jeho pravici a malého obydlí na straně druhé. Vilhelmovice se již stihly probrat po zimním spánku a tak donedávna tiché sousedství opět ožívalo nejrůznějšími zvířecími zvuky – prozpěvováním drobného ptactva, štěkáním psů, bučením dobytka, cvrlikáním, cvrkáním a bzučením hmyzu rozličných barev. Elf seběhl tři schody a znovu se zastavil. V ruce držel pergamen, jehož obsah ještě jednou kontroloval, pak jej přiložil k sloupku, vzal hřebík, který dosud svíral rty a sáhl po kladivu na opasku. Dvě svižné rány a spis se z místa již nehnul. Stojí na něm:
Dveře vilhelmovického sídla se krátce otevřely a vyklouzl z nich štíhlý elf v pracovním oděvu. Na malý moment se zastavil a z úkrytu stříšky kryjící vstupní schodiště obhlédl prostor, který se před ním rozléhal, včetně dvou budov – stájí po jeho pravici a malého obydlí na straně druhé. Vilhelmovice se již stihly probrat po zimním spánku a tak donedávna tiché sousedství opět ožívalo nejrůznějšími zvířecími zvuky – prozpěvováním drobného ptactva, štěkáním psů, bučením dobytka, cvrlikáním, cvrkáním a bzučením hmyzu rozličných barev. Elf seběhl tři schody a znovu se zastavil. V ruce držel pergamen, jehož obsah ještě jednou kontroloval, pak jej přiložil k sloupku, vzal hřebík, který dosud svíral rty a sáhl po kladivu na opasku. Dvě svižné rány a spis se z místa již nehnul. Stojí na něm:
Varování
Muž v zářivé zbroji se vyhoupl na koně a vydal se směrem k Isharu. Byla to již nějaká doba od útoku na předsunutou základnu, který se nakonec ukázal stejně zbrklý, jako zbytečný. Ten pravý poklad, který základna chránila totiž nikdo nenašel a ani neodnesl. Ba co víc, přeživší dokonce viděli tu špínu, která útok na základnu podnikla.
Auron se rozhodl, že je na čase zavítat opět do Isharu a najít tu lůzu, která si říká Tuláci a poctít je návštěvou. Tentokrát ovšem neodjížděl jen na lehko, ale vzal si sebou sluneční kopí, které bylo perfektní zbraní do sedla. Jeho cesta započala nejdříve do Cyprony, kde po cestě míjej zvláštní budovu, která se náramně hodila jako další strážný bod mezi západem a východem země. Dusot Sonelorových kopyt byl tak hlasitý, že mu stráže Cypronské hlídky otevřeli bránu ještě předtím, než se k ní vůbec přiblížil. Hned za Cypronou se tyčila maličká farma u které se Auron chtěl zastavit cestou nazpět a vzít především i nějaké seno pro koně.
Kamenné dlaždice po chvilce vystřídala pěšina, která se táhla až k Isharu. Jako první dům navštívil putyku, které lidé říkají U Swallow, místo kde žije zkušená a moudrá učitelka. Hned v přízemí uviděl Gnóma v róbě, na jehož hrudníku stál emblém Tuláků.
"A hele, štěstěna přeje Nositeli Slunce."
Auron rázným krokem došel ke Gnómovi a poklepal ho po ramenu.
"Kde máš zbytek tý sebranky?"
Gnóm jen tiše seděl a nevěděl o světě. Auron se zhluboka nadechl a než stačil říct další větu, tak do vrat vtrhli dva lidé, kteří po Gnómovi skočili a spoutali ho řetězy.
"Tady je ten hajzlík kterej patří do Galejí!" křičeli.
Statní muži si Gnóma odvedli a Auron nestačil zírat. Evidentně si obyvatelé města konečně uvědomují, s jakou pakáží tu žijí. Auron se vydal k obezděné farmě hned vedle, ovšem Tuláci zde již nežili a přestěhovali se kus blíže k Isharu do domku u zálivu. Sonelor se sám rozeběhl správným směrem, jakoby věděl kde má Tuláky hledat a Auron si mezitím v hlavě hrál s myšlenkou, jak své varování provede.
U domku stál kůň a na jeho hřbetu seděl trpaslík známý jako Torlof, člen Tuláků. Auronova chvíle nadešla a se hbitým vytažením Slunečního kopí se Sonelor dal do klusu. Překvapený trpaslík neměl šanci ani uhnout a z koně spadl přímo no hlavu. Auron k němu přiskočil v domění že je potřeba další zásah, ale trpaslík už ležel dávno v bezvědomí.
"Čekal sem víc... ale dobře, takhle to aspoň budou brát vážně. Myslíte si, že je to zábava dělat nájezdy na mé poddané?! Že jen tak budete škodit světlu samotného slunce?! Ne... špína jako vy tohle beztrestně dělat nebude. Vyřiď svým kumpánům trpaslíku, že je už brzy spálí světlo Solu!"
Auron praštil s trpaslíkovou hlavou o zem a nasedl na Sonelora a vyjel zpět do Cyprony. Nečekal, že by někdo toto varování bral vážně, nicméně musel ukázat té nečisté špíně, že síla Solu je stále přítomná a že se bude bránit. Cestou do Cyprony se zastavil u farmy, kde akorát potkal černovlasou ženu, která upevňovala náklad na koni. Auron se chystal, že od ní koupí nějaké seno pro Sonelora a další koně, nicméně před placením ho překvapil řev trpaslíka, který ho ufuněný dojel.
"Tak se předvěď ty monstrum! Vyzývám tě na souboj!" křičel trpaslík Torlof a rozeběhl se na Aurona, třímající velkou palici.
"Hmm... proboha k čemu mi je mrtvý trpaslík, který jim má jasně předat varování... Zmiz odsud dokud tě nechám odejít trpaslíku, nebo se nebudu držet zpátky!" odpověděl mu Auron.
Trpaslík se ovšem k křikem rozeběhl a udeřil Aurona, který se vykryl štítem. Co ho překvapilo byla ovšem zvláštní tekutina, která z palcátu vytryskla a na chvíli ho omráčila. Trpaslík a Auron si vyměnili několik úderů v nerovném souboji, který rušill histerický křik farmářky, která se stala nechtěným svědkem událostí.
"Aha... takže lůza se umí učit... dobře. Nebeské Slunce! Dej si sílu svého svitu a spal tuto nečistou špínu!" Auronovi v tu chvíli vzplál meč a silným úderem zasáhl trpaslíka. Trpaslík se sesunul na zem s velkým šrámem na hrudníku.
"Vem si tohle jako ponaučení trpaslíku a řekni svým kumpánům co se tu stalo" řekl Auron a zasunul meč. S písknutím si přivolal Sonelora, nicméně než stačil opět promluvit na farmářku a koupit od ní seno, tak farmářka s křikem utekla do poblíž stojícího domu a zamkla se. Auron jen pokrčil rameny a pokračoval zpět do vesnice za vodopádem.
Jeho varování, bylo snad více než jasné.
Démon v černé
Cesta z Cyprony do vesnice je vždy nudná, zdlouhavá a nebezpečná. Tuto cestu mají v oblibě všelijací lapkové, vrazi a černokněžníci, kteří chytají bezbranné pocestné a nechají je navždy zmizet v přilehlých lesích. Auron pokračoval směrem k ležení, které si chtěl obhlédnout jako případnou předsunutou strážnici.
Jakmile Auron dojel k ležení, tak ho překvapil zvláštní muž, který si prohlížej jeho koně. Jestli patřil k těm lapkům nevěděl, nicméně bylo mu jasné, že překvapení si nemůže dovolit.
"Kdo jsi?" zeptal se Auron.
"Hmm? Nejdříve se představí ten co se ptá" odpověděl muž v černé róbě.
"Patříš snad k té špinavé lůze co žije v tomto ležení?!" okřikl rázným tónem Auron muže.
"Asi ti dám výchovnou lekci" řekl muž temným hlasem a začal odříkat zvláštní formule.
Z nebe začaly z ničeho nic padat ohnivé kusy kamení, které bombardovaly všechno v okolí, několik z nich zasáhlo i Aurona, který je s ledovým klidem odrazil.
Postava změnila postoj a začala mumlat další fráze, které ohnivé kameny změnily na kusy ledu, tříštící a zmrazující vše, na co spadly. Auron věděl, že tohle už je problém a hlavně že ten muž, není normální člověk. Ledové šrapnely padaly neustále a Auron uskakoval co to šlo, dokud to nepřestalo a nebe se opět nezměnilo k normálnu.
Auron využil šance a rozeběhl se k muži, připravený zasadit smrtící úder. Postava jen stála a rychlým pohybem nakreslila znaky do vzduchu, ze kterých začaly vycházet iluze postavy, rozplynující a vzplýnající do sebe v jednom. Vědět v tu chvíli do je pravý bylo skoro nemožné a proto se Auron snažil sekat mečem v co největším okruhu. Nic nefungovalo, ani magie Slunce. Postava se vždy před úderem rozplynula a objevila se o kousek jinde. Souboj byl jednostraný a Auron se rozhodl používat i štít jako zbraň pro údery a útok. Záškodnickým výpadem z obou stran postava znervózněla a ztratila na chvilku koncentraci. Auron neváhal a zasadil silný a ošklivý úder, který s postavou zalomcoval a odhodil ji.
Postava se narovnala zvláštním způsobem, při kterém bylo slyšet lámání kostí.
Tohle není člověk... není ani možný aby to byl člověk. Tohle je něco jiného, hrozivého a nebezpečného. Něco... co snad ani není z tohohle světa.
Auron se postavil do bojového postoje a rozeběhl se proti muži, ten se ovšem jen zvedl zakřičel nahlas jedno slovo a svět změnil barvy. Vzduch kolem Aurona začal vybuchovat, jako kdyby kolem sebe měl sudy plné výbušných směsí. Výbychy nepřestávaly a házely s Auronem jako s hadrovou panenkou tak dlouho, dokud neztratil vědomí...
... Auron byl poražen...
Postava přešla k Auronovi, který ležel v bezvědomí a chytla ho pod krkem.
"Ty... dostaneš ode mě něco na památku." muž začal splétat magické formule, které se vypálily Auronovi do krku a utvořily zvláštní kruh.
"Tak... a teď... kde tě máme dráčku." pronesl muž, nasadil si kápi a zmizel ve stínech lesa.
...Nějaký čas uplynul...
"Takže byl zde... cítím ho tu... a cítím jak bojoval..."
Auron otevřel oči a vedle něj stál muž oděný v rudé.
"Huh... *odkašlal si* kdo jsi?"
"Jsem Rhettius a ty?"
"Auron... ty znáš toho sráče?!"
"Je pozdě... dám ti radu Aurone, odejdi z této země, schovej se tam kde tě nikdo nenajde..."
"Já jsem Slunce, které se nikdy neschová!"
"On opět zesílil... je příliš mocný, i na tebe." pronesl Rhettius a ukázal na Auronovo znamení na krku.
"Drž se od něj dál, jinak to pro tebe nedopadne dobře."
"Kašlu na to co je dobré! Víš jak toho sráče porazit?!"
"On nejde porazit..."
"Blbost! Spálím ho na popel!"
"Je ovšem naděje..."
"Jaká?"
"Musím najít elfku... Spiriteu... ona má klíč... klíč..." pronesl Rhettius a dal se na odchod.
"Ona má tu moc ho porazit?"
"Má klíč..." a Rhettius zmizel.
Aurona začalo znamení na krku pálit a vydal se směrem do vesnice za vodopádem. Svět ve kterém žil, se stal ještě zvláštnějším a neuvěřitelnějším, než sám tušil.
Muž v zářivé zbroji se vyhoupl na koně a vydal se směrem k Isharu. Byla to již nějaká doba od útoku na předsunutou základnu, který se nakonec ukázal stejně zbrklý, jako zbytečný. Ten pravý poklad, který základna chránila totiž nikdo nenašel a ani neodnesl. Ba co víc, přeživší dokonce viděli tu špínu, která útok na základnu podnikla.
Auron se rozhodl, že je na čase zavítat opět do Isharu a najít tu lůzu, která si říká Tuláci a poctít je návštěvou. Tentokrát ovšem neodjížděl jen na lehko, ale vzal si sebou sluneční kopí, které bylo perfektní zbraní do sedla. Jeho cesta započala nejdříve do Cyprony, kde po cestě míjej zvláštní budovu, která se náramně hodila jako další strážný bod mezi západem a východem země. Dusot Sonelorových kopyt byl tak hlasitý, že mu stráže Cypronské hlídky otevřeli bránu ještě předtím, než se k ní vůbec přiblížil. Hned za Cypronou se tyčila maličká farma u které se Auron chtěl zastavit cestou nazpět a vzít především i nějaké seno pro koně.
Kamenné dlaždice po chvilce vystřídala pěšina, která se táhla až k Isharu. Jako první dům navštívil putyku, které lidé říkají U Swallow, místo kde žije zkušená a moudrá učitelka. Hned v přízemí uviděl Gnóma v róbě, na jehož hrudníku stál emblém Tuláků.
"A hele, štěstěna přeje Nositeli Slunce."
Auron rázným krokem došel ke Gnómovi a poklepal ho po ramenu.
"Kde máš zbytek tý sebranky?"
Gnóm jen tiše seděl a nevěděl o světě. Auron se zhluboka nadechl a než stačil říct další větu, tak do vrat vtrhli dva lidé, kteří po Gnómovi skočili a spoutali ho řetězy.
"Tady je ten hajzlík kterej patří do Galejí!" křičeli.
Statní muži si Gnóma odvedli a Auron nestačil zírat. Evidentně si obyvatelé města konečně uvědomují, s jakou pakáží tu žijí. Auron se vydal k obezděné farmě hned vedle, ovšem Tuláci zde již nežili a přestěhovali se kus blíže k Isharu do domku u zálivu. Sonelor se sám rozeběhl správným směrem, jakoby věděl kde má Tuláky hledat a Auron si mezitím v hlavě hrál s myšlenkou, jak své varování provede.
U domku stál kůň a na jeho hřbetu seděl trpaslík známý jako Torlof, člen Tuláků. Auronova chvíle nadešla a se hbitým vytažením Slunečního kopí se Sonelor dal do klusu. Překvapený trpaslík neměl šanci ani uhnout a z koně spadl přímo no hlavu. Auron k němu přiskočil v domění že je potřeba další zásah, ale trpaslík už ležel dávno v bezvědomí.
"Čekal sem víc... ale dobře, takhle to aspoň budou brát vážně. Myslíte si, že je to zábava dělat nájezdy na mé poddané?! Že jen tak budete škodit světlu samotného slunce?! Ne... špína jako vy tohle beztrestně dělat nebude. Vyřiď svým kumpánům trpaslíku, že je už brzy spálí světlo Solu!"
Auron praštil s trpaslíkovou hlavou o zem a nasedl na Sonelora a vyjel zpět do Cyprony. Nečekal, že by někdo toto varování bral vážně, nicméně musel ukázat té nečisté špíně, že síla Solu je stále přítomná a že se bude bránit. Cestou do Cyprony se zastavil u farmy, kde akorát potkal černovlasou ženu, která upevňovala náklad na koni. Auron se chystal, že od ní koupí nějaké seno pro Sonelora a další koně, nicméně před placením ho překvapil řev trpaslíka, který ho ufuněný dojel.
"Tak se předvěď ty monstrum! Vyzývám tě na souboj!" křičel trpaslík Torlof a rozeběhl se na Aurona, třímající velkou palici.
"Hmm... proboha k čemu mi je mrtvý trpaslík, který jim má jasně předat varování... Zmiz odsud dokud tě nechám odejít trpaslíku, nebo se nebudu držet zpátky!" odpověděl mu Auron.
Trpaslík se ovšem k křikem rozeběhl a udeřil Aurona, který se vykryl štítem. Co ho překvapilo byla ovšem zvláštní tekutina, která z palcátu vytryskla a na chvíli ho omráčila. Trpaslík a Auron si vyměnili několik úderů v nerovném souboji, který rušill histerický křik farmářky, která se stala nechtěným svědkem událostí.
"Aha... takže lůza se umí učit... dobře. Nebeské Slunce! Dej si sílu svého svitu a spal tuto nečistou špínu!" Auronovi v tu chvíli vzplál meč a silným úderem zasáhl trpaslíka. Trpaslík se sesunul na zem s velkým šrámem na hrudníku.
"Vem si tohle jako ponaučení trpaslíku a řekni svým kumpánům co se tu stalo" řekl Auron a zasunul meč. S písknutím si přivolal Sonelora, nicméně než stačil opět promluvit na farmářku a koupit od ní seno, tak farmářka s křikem utekla do poblíž stojícího domu a zamkla se. Auron jen pokrčil rameny a pokračoval zpět do vesnice za vodopádem.
Jeho varování, bylo snad více než jasné.
Démon v černé
Cesta z Cyprony do vesnice je vždy nudná, zdlouhavá a nebezpečná. Tuto cestu mají v oblibě všelijací lapkové, vrazi a černokněžníci, kteří chytají bezbranné pocestné a nechají je navždy zmizet v přilehlých lesích. Auron pokračoval směrem k ležení, které si chtěl obhlédnout jako případnou předsunutou strážnici.
Jakmile Auron dojel k ležení, tak ho překvapil zvláštní muž, který si prohlížej jeho koně. Jestli patřil k těm lapkům nevěděl, nicméně bylo mu jasné, že překvapení si nemůže dovolit.
"Kdo jsi?" zeptal se Auron.
"Hmm? Nejdříve se představí ten co se ptá" odpověděl muž v černé róbě.
"Patříš snad k té špinavé lůze co žije v tomto ležení?!" okřikl rázným tónem Auron muže.
"Asi ti dám výchovnou lekci" řekl muž temným hlasem a začal odříkat zvláštní formule.
Z nebe začaly z ničeho nic padat ohnivé kusy kamení, které bombardovaly všechno v okolí, několik z nich zasáhlo i Aurona, který je s ledovým klidem odrazil.
Postava změnila postoj a začala mumlat další fráze, které ohnivé kameny změnily na kusy ledu, tříštící a zmrazující vše, na co spadly. Auron věděl, že tohle už je problém a hlavně že ten muž, není normální člověk. Ledové šrapnely padaly neustále a Auron uskakoval co to šlo, dokud to nepřestalo a nebe se opět nezměnilo k normálnu.
Auron využil šance a rozeběhl se k muži, připravený zasadit smrtící úder. Postava jen stála a rychlým pohybem nakreslila znaky do vzduchu, ze kterých začaly vycházet iluze postavy, rozplynující a vzplýnající do sebe v jednom. Vědět v tu chvíli do je pravý bylo skoro nemožné a proto se Auron snažil sekat mečem v co největším okruhu. Nic nefungovalo, ani magie Slunce. Postava se vždy před úderem rozplynula a objevila se o kousek jinde. Souboj byl jednostraný a Auron se rozhodl používat i štít jako zbraň pro údery a útok. Záškodnickým výpadem z obou stran postava znervózněla a ztratila na chvilku koncentraci. Auron neváhal a zasadil silný a ošklivý úder, který s postavou zalomcoval a odhodil ji.
Postava se narovnala zvláštním způsobem, při kterém bylo slyšet lámání kostí.
Tohle není člověk... není ani možný aby to byl člověk. Tohle je něco jiného, hrozivého a nebezpečného. Něco... co snad ani není z tohohle světa.
Auron se postavil do bojového postoje a rozeběhl se proti muži, ten se ovšem jen zvedl zakřičel nahlas jedno slovo a svět změnil barvy. Vzduch kolem Aurona začal vybuchovat, jako kdyby kolem sebe měl sudy plné výbušných směsí. Výbychy nepřestávaly a házely s Auronem jako s hadrovou panenkou tak dlouho, dokud neztratil vědomí...
... Auron byl poražen...
Postava přešla k Auronovi, který ležel v bezvědomí a chytla ho pod krkem.
"Ty... dostaneš ode mě něco na památku." muž začal splétat magické formule, které se vypálily Auronovi do krku a utvořily zvláštní kruh.
"Tak... a teď... kde tě máme dráčku." pronesl muž, nasadil si kápi a zmizel ve stínech lesa.
...Nějaký čas uplynul...
"Takže byl zde... cítím ho tu... a cítím jak bojoval..."
Auron otevřel oči a vedle něj stál muž oděný v rudé.
"Huh... *odkašlal si* kdo jsi?"
"Jsem Rhettius a ty?"
"Auron... ty znáš toho sráče?!"
"Je pozdě... dám ti radu Aurone, odejdi z této země, schovej se tam kde tě nikdo nenajde..."
"Já jsem Slunce, které se nikdy neschová!"
"On opět zesílil... je příliš mocný, i na tebe." pronesl Rhettius a ukázal na Auronovo znamení na krku.
"Drž se od něj dál, jinak to pro tebe nedopadne dobře."
"Kašlu na to co je dobré! Víš jak toho sráče porazit?!"
"On nejde porazit..."
"Blbost! Spálím ho na popel!"
"Je ovšem naděje..."
"Jaká?"
"Musím najít elfku... Spiriteu... ona má klíč... klíč..." pronesl Rhettius a dal se na odchod.
"Ona má tu moc ho porazit?"
"Má klíč..." a Rhettius zmizel.
Aurona začalo znamení na krku pálit a vydal se směrem do vesnice za vodopádem. Svět ve kterém žil, se stal ještě zvláštnějším a neuvěřitelnějším, než sám tušil.
Dne 26 Luny byla městu Goren-zár dodána velká zásilka surovin skupinou, která si říká Tuláci. Tyto suroviny jsou potřebné k obnově tunelů vedoucích k hospodě a stavbě nových útočných prostředků. Rada rozhodla co nejdříve dokončit opravy tunelů a po té přidružené hospody.
Tak Gobrug vyrazit ke Goren-Zar, aby konečně vidět ta divná stojan, co ho prej krtkoun tahat až ve svoje místo. A že chtít ne jenom vidět, ale i vědět, vyhnout se Gobrug Gungrimovi a najít dlouhonosáč Garm. A Garm ukázat. Krtkoun postavit ta stojan zrovna v místě svýho boha. Gobrug dokázat poznat, že stojan byl ten stejnej, jako GObrug vidět u skřeťáka, přece ale nebejt docela stejnej. A krtkoun mít takovejch i víc, než jen jeden. Každej nějak jinej, než ostatní. Nějakej tam prej stát už dýl, než život jednoho orka. Jinej tam přinést jen krátce. A každej bejt nějak jinej.
Nijak Gobrugovi neudělat starost menší, že ani Garm neznat, kterej první najít, jak dělat stojan. Co Gobrug ale poznat, stojan dělat, jak krtkoun říkat. Zahnat bolest z každá místo, kde ho jen krtkoun postavit. Tolik lákat, aby i ork přijmout taková stojan k sobě, aby nechat chránit od bolest. Tak málo síly orkovi zbejvat, že i takovou pomoc přijmout. Jen když moct bojovat třeba o den dýl a dokázat třeba udeřit proti tomu, kterýho bolest chránit před zbraní orka.
Za to všechno vydat ork zase jeho všechno, co ork znát. Každá kůže s psaním, co vynést z míst, kde práci drowáka najít. Každá divná kámen co najít.
Z toho všeho pak určit, jak dál muset udělat. Muset skřeťákovi vyrvat ten jeho stojan. Muset poznat, jak stejná stojan dělat bolest i chránit od bolesti.
Nijak Gobrugovi neudělat starost menší, že ani Garm neznat, kterej první najít, jak dělat stojan. Co Gobrug ale poznat, stojan dělat, jak krtkoun říkat. Zahnat bolest z každá místo, kde ho jen krtkoun postavit. Tolik lákat, aby i ork přijmout taková stojan k sobě, aby nechat chránit od bolest. Tak málo síly orkovi zbejvat, že i takovou pomoc přijmout. Jen když moct bojovat třeba o den dýl a dokázat třeba udeřit proti tomu, kterýho bolest chránit před zbraní orka.
Za to všechno vydat ork zase jeho všechno, co ork znát. Každá kůže s psaním, co vynést z míst, kde práci drowáka najít. Každá divná kámen co najít.
Z toho všeho pak určit, jak dál muset udělat. Muset skřeťákovi vyrvat ten jeho stojan. Muset poznat, jak stejná stojan dělat bolest i chránit od bolesti.
Přijít Gungrim, co teď bejt první mezi krtkoun a přinést další zbroják. Nepřinášet ale jenom zbroják. Přijít a říkat, jak u Goren-Zar najít skřeťák, jakýho tam předtim nevidět. Vyžranějšího a zákeřnějšího. Gobrug poznat, že takovýho muset vidět, protože jestli bejt stejnej, jakýho vidět u Galu Gund, najít tam třeba i drowák.
Gungrim: Ha
Gungrim: Tož zduř !
Gobrug: Gungrim ?
Gungrim: Ja. To su ja
Gobrug: Hu!
Gobrug: Pro co to prichazet ?
Gungrim: Tož
Gungrim: přináším to co stě po nás chceli
Gungrim: chvílu to trvalo
Gungrim: Ale Goren drží slovo
Gungrim: *pokládá bednu*
Gungrim: *odemkl a vzal zámek*
Gungrim: Tak
Gungrim: Tu su té zbroje, či co.
Gobrug: Zbroják pro bojovik od Galu Gund
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Přichazet zrovna, když nejvíc potřebovat
Gungrim: Tož to su rád, bo je to poctivá vousačská robota
Gungrim: Bola by škoda, kdyby zostala kajsi ve skříni.
Gobrug: Nepřejít den, aby skřeťák neudeřit.
Gobrug: Skřeťák zákeřná, jakejch tady na jihu moc nevidět.
Gungrim: Skřet. Heem.
Gungrim: Tož vlastně mám dotaz ohledně těch skřetů.
Gobrug: Jeden den prijit od bolest co bejt nad Uruk Goi
Gobrug: Silnejsi a zakernejsi, nez jak skretaka kdyz znat
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Ork uz vyrazit vic nez jednou proti ta bolest tam
Gobrug: Najit divna stoja a divna kamen v nem
Gobrug: Vzdycky rozmlatit nebo sebrat.
Gungrim: Kámen ? *pozvedl obočí*
Gungrim: Jaký kámen ?
Gungrim: Také červené kámen ?
Gungrim: Dlouhé Asik tak.
Gungrim: *ukazuje velikost kamene*
Gobrug: *podivil se*
Gobrug: No Grum
Gobrug: Bejt ruda takova
Gobrug: A ta stojan, jak by bejt delana pro nej
Gobrug: Lizt z toho ale bolest, tak rozmlatit.
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, takže šutr je rozbité ?
Gobrug: Znat snad Gungrim lip jak delat ?
Gungrim: Tož, já také věci též takhle rozebérám
Gobrug: Jednou ukradenej, jednou rozbitej, jestli z neho kus bejt, to ani neznat.
Gobrug: K cemu ta vec ?
Gobrug: Vzdyt bolest z toho lezt
Gobrug: Jeden pritahnout ta vec v Galu Gund
Gobrug: Bolest by znicit orka, kdyby nerozmlatit
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, Keby si mal také šutrisko, určitě bychom to chceli prozkůmac.
Gungrim: tož, ale zajímavé, že většina těch stojanov ničí bolest.
Gobrug: *podezrivave svrastil oboci*
Gobrug: Co GUngrim vedet, co Gobrug neznat ?
Gungrim: Něchápem, že to umí fungovac aj opačně.
Gobrug: Rikat ze sbirat ?
Gobrug: A koumat ?
Gungrim: Tož já jen zbírat. garm a ostatní to zkoumajů
Gungrim: Tož, my ten stojan používáme na ničení bolesti
Gungrim: ale potřebuješ v nich ty šutry.
Gobrug: At to Gungrim ukazat az prijit ke GOren Zar
Gungrim: Jasné
Gobrug: Bolest na sever bejt silnejsi den od dne
Gobrug: Kdyz neudelat nejak rychle, sebrat Galu Gund orkovi.
Gobrug: Ta zbrojak tak prijit pro spravnou chvili
Gungrim: Ale eště k těm skřetom.
Gungrim: Včora se totiž v tuneloch u náš oběvila banda takých čudných skřetáků
Gungrim: Tak som si myslel, či dáš aků radu.
Gobrug: eeh?
Gobrug: radu ?
Gungrim: Tož jasné
Gungrim: Bo jak sa u nás oběvila taká banda ?
Gobrug: pomlatit, vykourit, zahnat!
Gungrim: Tož to jasné.
Gungrim: se na nich právě chystáme.
Gungrim: Dostanu po papuli.
Gobrug: jestli takovyho videt, at nechat kazda brana hlidat dvakrat i trikrat.
Gungrim: Ech?
Gobrug: Umet se proplizit hluboko i za hradba, kdyz nehlidat dobre
Gobrug: Hledat a krast co jim nekdo prikazat sebrat
Gungrim: Však sů enem větší a silnějšé.
Gungrim: Jak sa taký skřet može plížic ?
Gobrug: eeh Gobrug neznat
Gobrug: Videt, jak by se menit ve stin.
Gungrim: *promnul si vous*
Gobrug: Jen kdyz stat Gobrugovi zrovna pod frnak, tak poznat, ze tam bejt !
Gungrim: Tož, tak to je horšé jak ušák z hycom
Gobrug: jeslti chtit rada od Gobrug, toho nejvic hlidat !
Gobrug: Tak se ta skretak proplizit mezi strazi orka a ukrast jedna takova stojan
Gobrug: Zadnej nevidet, dokud skretak nechtit.
Gobrug: Od ta chvile nenechat zadna dverucha otevrena vsem
Gobrug: Kazda pruchod hlidat straznej tesne, jak jen dokazat
Gungrim: Tož. a něchce Gobrug pomoc vousáčom v likvidaci skřetů ? Když už má také zkušenosti.
Gobrug: jesli tam takovyho mit, uderit na nej jeste dnes
Gungrim: Tož to je v plánu
Gungrim: Něněcháme ich tam behac
Gungrim: eště když miznů.
Gungrim: to abych se ani v klidu němohl dac pivo.
Gobrug: Gobrug ulozit co prinest a odejit i s Gungrim
Gobrug: vsak za to co prinest krtkoun patrit kazda pomoc
Gungrim: *přikývl*
Gungrim: Tož dobré
Gungrim: počkám
Gobrug vyrazit vedle Gungrim krtkoun ke Goren-Zar, aby vidět ta skřeťák. A vidět tam skřeťáka zrovna takovýho, jak ho hledat. A když viďět mojo brána ze který vylézt, znát, že i drowák muset bejt blízko. Kde drowák projít, všechno moct bejt zrada. Přece Gobrug muset vyměnit opatrnost za rozhodnost a projít ta mojo brána. Vedle něho přijít všichni, co k tomu krtkoun sebrat. Gungrim, Logann a Torlof co bejt krtkoun, Mallwin ušák a Denetrius liďák, co ho Gobrug už tak dlouho znát.
Kde vyjít z mojo brána poznat Goren-Zar. Místo, který dřív v Pohromě sebrat Bolest. Proti všem tam stát všechna ta skřeťák a s nima, ale ne vedle nich, tam stát i haďák. Gobrug ukázat, jak ork bojovat proti ta skřeťák a skřeťák neznat z toho, od kterýho muset mít větší strach. Od krtkoun a těma co s ním přijít, nebo od náčelník, co mu sloužit. Pobít každýho a krtkoun sebrat mnoho kořisti. Gobrug ale nejvíc hledět, jak drowáka najít. Blízko mu ork bejt, dostihnout nedokázat. Jak blízko bejt poznat, když najít kůže, v který poznat ruku drowáka. Tak blízko, že drowák nestačit kůže skrejt. Vyčíst z nich, co už znát, i to, co ještě neznat.
Nachystanou zradu od drowáka čekat Gobrug nejvíc. Nenajít ale žádnou. Bolest žádnýmu neuškodit ani pivo co najít střeva krtkounovi neobrátit, když chlastat.
Všechna kůže co najít od drowák vzít Gobrug pro sebe. Položit později k sobě a uvidět, jakej příběh to všechno říkat.
A tak brzo, jak jen dokázat, muset Gobrug vidět všechna ta stojan, co je krtkoun nosit do Goren-Zar. Bejt stojan zbraň proti bolest, nebo zbraň nepřítele?
Gungrim: Ha
Gungrim: Tož zduř !
Gobrug: Gungrim ?
Gungrim: Ja. To su ja
Gobrug: Hu!
Gobrug: Pro co to prichazet ?
Gungrim: Tož
Gungrim: přináším to co stě po nás chceli
Gungrim: chvílu to trvalo
Gungrim: Ale Goren drží slovo
Gungrim: *pokládá bednu*
Gungrim: *odemkl a vzal zámek*
Gungrim: Tak
Gungrim: Tu su té zbroje, či co.
Gobrug: Zbroják pro bojovik od Galu Gund
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Přichazet zrovna, když nejvíc potřebovat
Gungrim: Tož to su rád, bo je to poctivá vousačská robota
Gungrim: Bola by škoda, kdyby zostala kajsi ve skříni.
Gobrug: Nepřejít den, aby skřeťák neudeřit.
Gobrug: Skřeťák zákeřná, jakejch tady na jihu moc nevidět.
Gungrim: Skřet. Heem.
Gungrim: Tož vlastně mám dotaz ohledně těch skřetů.
Gobrug: Jeden den prijit od bolest co bejt nad Uruk Goi
Gobrug: Silnejsi a zakernejsi, nez jak skretaka kdyz znat
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Ork uz vyrazit vic nez jednou proti ta bolest tam
Gobrug: Najit divna stoja a divna kamen v nem
Gobrug: Vzdycky rozmlatit nebo sebrat.
Gungrim: Kámen ? *pozvedl obočí*
Gungrim: Jaký kámen ?
Gungrim: Také červené kámen ?
Gungrim: Dlouhé Asik tak.
Gungrim: *ukazuje velikost kamene*
Gobrug: *podivil se*
Gobrug: No Grum
Gobrug: Bejt ruda takova
Gobrug: A ta stojan, jak by bejt delana pro nej
Gobrug: Lizt z toho ale bolest, tak rozmlatit.
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, takže šutr je rozbité ?
Gobrug: Znat snad Gungrim lip jak delat ?
Gungrim: Tož, já také věci též takhle rozebérám
Gobrug: Jednou ukradenej, jednou rozbitej, jestli z neho kus bejt, to ani neznat.
Gobrug: K cemu ta vec ?
Gobrug: Vzdyt bolest z toho lezt
Gobrug: Jeden pritahnout ta vec v Galu Gund
Gobrug: Bolest by znicit orka, kdyby nerozmlatit
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, Keby si mal také šutrisko, určitě bychom to chceli prozkůmac.
Gungrim: tož, ale zajímavé, že většina těch stojanov ničí bolest.
Gobrug: *podezrivave svrastil oboci*
Gobrug: Co GUngrim vedet, co Gobrug neznat ?
Gungrim: Něchápem, že to umí fungovac aj opačně.
Gobrug: Rikat ze sbirat ?
Gobrug: A koumat ?
Gungrim: Tož já jen zbírat. garm a ostatní to zkoumajů
Gungrim: Tož, my ten stojan používáme na ničení bolesti
Gungrim: ale potřebuješ v nich ty šutry.
Gobrug: At to Gungrim ukazat az prijit ke GOren Zar
Gungrim: Jasné
Gobrug: Bolest na sever bejt silnejsi den od dne
Gobrug: Kdyz neudelat nejak rychle, sebrat Galu Gund orkovi.
Gobrug: Ta zbrojak tak prijit pro spravnou chvili
Gungrim: Ale eště k těm skřetom.
Gungrim: Včora se totiž v tuneloch u náš oběvila banda takých čudných skřetáků
Gungrim: Tak som si myslel, či dáš aků radu.
Gobrug: eeh?
Gobrug: radu ?
Gungrim: Tož jasné
Gungrim: Bo jak sa u nás oběvila taká banda ?
Gobrug: pomlatit, vykourit, zahnat!
Gungrim: Tož to jasné.
Gungrim: se na nich právě chystáme.
Gungrim: Dostanu po papuli.
Gobrug: jestli takovyho videt, at nechat kazda brana hlidat dvakrat i trikrat.
Gungrim: Ech?
Gobrug: Umet se proplizit hluboko i za hradba, kdyz nehlidat dobre
Gobrug: Hledat a krast co jim nekdo prikazat sebrat
Gungrim: Však sů enem větší a silnějšé.
Gungrim: Jak sa taký skřet može plížic ?
Gobrug: eeh Gobrug neznat
Gobrug: Videt, jak by se menit ve stin.
Gungrim: *promnul si vous*
Gobrug: Jen kdyz stat Gobrugovi zrovna pod frnak, tak poznat, ze tam bejt !
Gungrim: Tož, tak to je horšé jak ušák z hycom
Gobrug: jeslti chtit rada od Gobrug, toho nejvic hlidat !
Gobrug: Tak se ta skretak proplizit mezi strazi orka a ukrast jedna takova stojan
Gobrug: Zadnej nevidet, dokud skretak nechtit.
Gobrug: Od ta chvile nenechat zadna dverucha otevrena vsem
Gobrug: Kazda pruchod hlidat straznej tesne, jak jen dokazat
Gungrim: Tož. a něchce Gobrug pomoc vousáčom v likvidaci skřetů ? Když už má také zkušenosti.
Gobrug: jesli tam takovyho mit, uderit na nej jeste dnes
Gungrim: Tož to je v plánu
Gungrim: Něněcháme ich tam behac
Gungrim: eště když miznů.
Gungrim: to abych se ani v klidu němohl dac pivo.
Gobrug: Gobrug ulozit co prinest a odejit i s Gungrim
Gobrug: vsak za to co prinest krtkoun patrit kazda pomoc
Gungrim: *přikývl*
Gungrim: Tož dobré
Gungrim: počkám
Gobrug vyrazit vedle Gungrim krtkoun ke Goren-Zar, aby vidět ta skřeťák. A vidět tam skřeťáka zrovna takovýho, jak ho hledat. A když viďět mojo brána ze který vylézt, znát, že i drowák muset bejt blízko. Kde drowák projít, všechno moct bejt zrada. Přece Gobrug muset vyměnit opatrnost za rozhodnost a projít ta mojo brána. Vedle něho přijít všichni, co k tomu krtkoun sebrat. Gungrim, Logann a Torlof co bejt krtkoun, Mallwin ušák a Denetrius liďák, co ho Gobrug už tak dlouho znát.
Kde vyjít z mojo brána poznat Goren-Zar. Místo, který dřív v Pohromě sebrat Bolest. Proti všem tam stát všechna ta skřeťák a s nima, ale ne vedle nich, tam stát i haďák. Gobrug ukázat, jak ork bojovat proti ta skřeťák a skřeťák neznat z toho, od kterýho muset mít větší strach. Od krtkoun a těma co s ním přijít, nebo od náčelník, co mu sloužit. Pobít každýho a krtkoun sebrat mnoho kořisti. Gobrug ale nejvíc hledět, jak drowáka najít. Blízko mu ork bejt, dostihnout nedokázat. Jak blízko bejt poznat, když najít kůže, v který poznat ruku drowáka. Tak blízko, že drowák nestačit kůže skrejt. Vyčíst z nich, co už znát, i to, co ještě neznat.
Nachystanou zradu od drowáka čekat Gobrug nejvíc. Nenajít ale žádnou. Bolest žádnýmu neuškodit ani pivo co najít střeva krtkounovi neobrátit, když chlastat.
Všechna kůže co najít od drowák vzít Gobrug pro sebe. Položit později k sobě a uvidět, jakej příběh to všechno říkat.
A tak brzo, jak jen dokázat, muset Gobrug vidět všechna ta stojan, co je krtkoun nosit do Goren-Zar. Bejt stojan zbraň proti bolest, nebo zbraň nepřítele?
Jen málo z těch co nebejt ork znát a jen málo z těch co znát se starat, jak ork bojovat proti Bolest na západ od Galu Gund i v místě mezi dvěma pevnostma orka. Z těch, co ani nechtít znát bejt liďák od Ishaar. Přivést svoje armáda co nikdy nemít, když Bolest hrozit, ale hromada jí přivést, když orkovi chtít škodit. Zabíjet tam bojovníka orků a zabíjená bejt, když mladá ork chytnout nějakýho samotnýho v lese.
Tak stát Galu Gund. Armáda liďáka od východ. Bolest a skřeťák z ní od západ. Každej jak by čekat na druhýho, kterej dřív dokázat srazit orka.
Ork ale nebejt sám pro ta boj. Bejt tu i takovej, kterej znát boj orka a dát pomoc, když slyšet orka volat. Krtkoun od Goren-Zar nejvíc z nich. To krtkoun s orkem Galu Gund postavit. To od krtkoun dostat bojovník od Galu Gund nejsilnější zbroják. To krtkoun nejvíc znát nepřítele, co bejt nepřítelem obou, Bolest.
A tak stát Galu Gund pořád... Skřeťák už znova nedokázat najít orka nepřipravenýho. Hradba orka bejt silnější. Bojovník orka nenechat žádná skřeťák znova proklouznout, strážnej líp čumět. Pro nepřítele tam připravit klec.
Vítězství v ta boj bejt ale dál, než dokázat ork dohlídnou. Se skřeťákem přicházet Bolest. A Bolest nikdy nepřestat tlačit ke Galu Gund. Ork dokázat vyrazit proti skřeťák a sebrat jeho divná stojan na bolest, bolest ale neodejít, víc jí bejt. Gobrug hledat drowáka, co nějak sloužit mezi skřeťák aby z něho vědět víc, ale nedokázat najít žádná jeho stopa. Ork hledat v každá díra co jí kde najít. Poznat tolik způsobu zla, co jich jen svět skrejvat, drowáka ale nenajít.
Gobrug přijmout pro sebe dlouhá život od Gruumsh aby vidět orka přežít a růst. Vlastníma očima Gobrug vidět Bolest sebrat orkovi Uruk-Goi. Gobrug brát na sebe všechna slabost, aby ostatnímu orkovi zůstat jeho hrdost.
Tak Gobrug dělat, aby ani porážka od liďáka spojenýho v jedna cíl se skřeťák nedokázat orka zničit. Posílat zvěda a i sám vyrážet do míst daleko za Cyprona, daleko od všeho bojovníka Ishaaru, a hledat nový místo pro orka. A najít v tom pomoc i od těch, co by je žádnej ork nedokázat hádat. Spiritea co bejt ušák dát nejvíc pomoci, i když třeba sama neznat. Ukázat orkovi místo, jak by ho líták vidět. Načmáraný v kůži. Jako líták ork vidět, kde bejt voda, kam hory sahat, kde les růst, kde kterej mít svoje místo. Co Bolest odejít, žádnej takhle to místo nevidět a ork dávat dobrá žluťák pro Spiritea, aby bejt první ze všech, kdo vidět.
Žádnej ork ale nechtít opustit lehce svoje místo. Bránit Galu Gund do kapky krve před poslední, poslední si nechat pro sebe.
Gobrug: Jak dělat skřeťák ? Hejbat se někam ?
Strážný střelec (ork): Útočit každá den. Ale my držet. Někdy bejt tlupa velká, někdy malá. Bolesťucha ale sílit. Za chvíli být až tu.
Gobrug: *Vrčí* Tak to teda nestačit, že sebrat skřeťákovi ta jeho divná stojan.
Strážný střelec (ork): Možná mít skřeták další? Nachápat že být skřet tak chytrá.
Gobrug: Grum. Ani nevědět, jak moc takovejch bejt. Třeba mít dva, třeba sto.
*Gobrug se na chvíli odmlčel a orkové pozorovali škřetího šamana, který se na chvíli přišel ukázat na hranici lesa*
Gobrug: Nějakej poroučet skřeťákovi. To už vědět.
Strážný střelec (ork): *strážný ork pokrčil rameny a přehodil si luk do druhé ruky* Nikoho tu nebýt. Kdo říkat skřet co má dělat?
Gobrug: Gobrug a všechna ork s Gobrug hledat drowák, co bejt se skřeťák. Prohledávat každá díra, co jí jen kde najít. Nikde nenajít nic, co říkat, že bejt drowák blízko. Ať bejt uruk pořád připravenej, kdyby nejhorši přijít.
Gobrug: Kdyby nejhorší přijít , ať bejt připravenej odejít od Galu Gund. Gobrug hledat pro orka i další místo.
Strážný střelec (ork): *zašklebil se* To raději padnout. Galu Gund být naše.
Gobrug: Ať pamatovat! Gruumsh dát orkovi celá svět. Každý místo bejt místo orka. Galu Gund bejt jedno takový. Když ork udělat Gruumshova vůle, bejt na každym místě další Galu Gund. Jeden ztratit, dva pro sebe dobýt.
Strážný střelec (ork): Grum! *vyhrkl*
Gobrug: Uruk ale správně říkat. Ať každej bojovat, jak jen síla orka dokázat! Ať ztratit nepřítel svoje krev, než orkovi Galu Gund vzít!
Strážný střelec (ork): *zazubil se* Přes nás neprojít jediná skřet!
Gobrug: Gruumsh vidět orka tady a vidět všechno, jak bojovat. Gruumsh tu stát vedle orka.
Tak promluvit Gobrug k orkovi a obrátit se k obloha nad nima co jí zakrejvat temnej mrak. A ork i Gobrug pocítit blízkost Gruumshe, jak jí šamanové orka znát. Ork zařvat bojovně a všichni bejt v jedno s Gruumsh.
Tak stát Galu Gund. Armáda liďáka od východ. Bolest a skřeťák z ní od západ. Každej jak by čekat na druhýho, kterej dřív dokázat srazit orka.
Ork ale nebejt sám pro ta boj. Bejt tu i takovej, kterej znát boj orka a dát pomoc, když slyšet orka volat. Krtkoun od Goren-Zar nejvíc z nich. To krtkoun s orkem Galu Gund postavit. To od krtkoun dostat bojovník od Galu Gund nejsilnější zbroják. To krtkoun nejvíc znát nepřítele, co bejt nepřítelem obou, Bolest.
A tak stát Galu Gund pořád... Skřeťák už znova nedokázat najít orka nepřipravenýho. Hradba orka bejt silnější. Bojovník orka nenechat žádná skřeťák znova proklouznout, strážnej líp čumět. Pro nepřítele tam připravit klec.
Vítězství v ta boj bejt ale dál, než dokázat ork dohlídnou. Se skřeťákem přicházet Bolest. A Bolest nikdy nepřestat tlačit ke Galu Gund. Ork dokázat vyrazit proti skřeťák a sebrat jeho divná stojan na bolest, bolest ale neodejít, víc jí bejt. Gobrug hledat drowáka, co nějak sloužit mezi skřeťák aby z něho vědět víc, ale nedokázat najít žádná jeho stopa. Ork hledat v každá díra co jí kde najít. Poznat tolik způsobu zla, co jich jen svět skrejvat, drowáka ale nenajít.
Gobrug přijmout pro sebe dlouhá život od Gruumsh aby vidět orka přežít a růst. Vlastníma očima Gobrug vidět Bolest sebrat orkovi Uruk-Goi. Gobrug brát na sebe všechna slabost, aby ostatnímu orkovi zůstat jeho hrdost.
Tak Gobrug dělat, aby ani porážka od liďáka spojenýho v jedna cíl se skřeťák nedokázat orka zničit. Posílat zvěda a i sám vyrážet do míst daleko za Cyprona, daleko od všeho bojovníka Ishaaru, a hledat nový místo pro orka. A najít v tom pomoc i od těch, co by je žádnej ork nedokázat hádat. Spiritea co bejt ušák dát nejvíc pomoci, i když třeba sama neznat. Ukázat orkovi místo, jak by ho líták vidět. Načmáraný v kůži. Jako líták ork vidět, kde bejt voda, kam hory sahat, kde les růst, kde kterej mít svoje místo. Co Bolest odejít, žádnej takhle to místo nevidět a ork dávat dobrá žluťák pro Spiritea, aby bejt první ze všech, kdo vidět.
Žádnej ork ale nechtít opustit lehce svoje místo. Bránit Galu Gund do kapky krve před poslední, poslední si nechat pro sebe.
Gobrug: Jak dělat skřeťák ? Hejbat se někam ?
Strážný střelec (ork): Útočit každá den. Ale my držet. Někdy bejt tlupa velká, někdy malá. Bolesťucha ale sílit. Za chvíli být až tu.
Gobrug: *Vrčí* Tak to teda nestačit, že sebrat skřeťákovi ta jeho divná stojan.
Strážný střelec (ork): Možná mít skřeták další? Nachápat že být skřet tak chytrá.
Gobrug: Grum. Ani nevědět, jak moc takovejch bejt. Třeba mít dva, třeba sto.
*Gobrug se na chvíli odmlčel a orkové pozorovali škřetího šamana, který se na chvíli přišel ukázat na hranici lesa*
Gobrug: Nějakej poroučet skřeťákovi. To už vědět.
Strážný střelec (ork): *strážný ork pokrčil rameny a přehodil si luk do druhé ruky* Nikoho tu nebýt. Kdo říkat skřet co má dělat?
Gobrug: Gobrug a všechna ork s Gobrug hledat drowák, co bejt se skřeťák. Prohledávat každá díra, co jí jen kde najít. Nikde nenajít nic, co říkat, že bejt drowák blízko. Ať bejt uruk pořád připravenej, kdyby nejhorši přijít.
Gobrug: Kdyby nejhorší přijít , ať bejt připravenej odejít od Galu Gund. Gobrug hledat pro orka i další místo.
Strážný střelec (ork): *zašklebil se* To raději padnout. Galu Gund být naše.
Gobrug: Ať pamatovat! Gruumsh dát orkovi celá svět. Každý místo bejt místo orka. Galu Gund bejt jedno takový. Když ork udělat Gruumshova vůle, bejt na každym místě další Galu Gund. Jeden ztratit, dva pro sebe dobýt.
Strážný střelec (ork): Grum! *vyhrkl*
Gobrug: Uruk ale správně říkat. Ať každej bojovat, jak jen síla orka dokázat! Ať ztratit nepřítel svoje krev, než orkovi Galu Gund vzít!
Strážný střelec (ork): *zazubil se* Přes nás neprojít jediná skřet!
Gobrug: Gruumsh vidět orka tady a vidět všechno, jak bojovat. Gruumsh tu stát vedle orka.
Tak promluvit Gobrug k orkovi a obrátit se k obloha nad nima co jí zakrejvat temnej mrak. A ork i Gobrug pocítit blízkost Gruumshe, jak jí šamanové orka znát. Ork zařvat bojovně a všichni bejt v jedno s Gruumsh.
Copyright © 2003-2024, RT Manawydan.