Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

Ultima Online - československý shard Manawydan

  1. Role play
  2. Svět fantasy
  3. Vlastní klient
  4. Komplexní herní systém
  5. Česká lokalizace
  6. Neustálý vývoj

Role play

Možnost volné interakce s okolním světem za postavu, kterou si vytvoříte podle svých představ. Svět plný čar a mystiky, kde kromě lidí narazíte i na elfy a hobity, trpaslíky a gnómy, orky a drowy. Herní systém úrovní a zkušeností, které lze získat i jinak, než jen tupým mlácením a vybíjením. Různá povolání s rozmanitou škálou dovedností a perků, ve kterých se mohou zdokonalovat: válečník, hraničář, mág, kněz, alchymista, zloděj, řemeslník i bard. Unikátní herní
prostředí Ultimy Online jako stvořené pro snadnou interakci postav mezi sebou. Manawydan Shard vznikl proto, aby všechny tyto pojmy svedl dohromady a svým hráčům nabídl neopakovatelný zážitek ze hry.

Svět fantasy

Máme vlastní emulátor světa postavený na základech projektu RunUO. V něm tvoříme herní systém, který jinde nenaleznete, s vlastními pravidly, která podporují volnou hru a plnou samostatnost hráčů, bez závilosti na Game Masterech. Samozřejmostí je získávání zkušeností za hru v závislosti na známce, kterou hráč obdrží od ostatních postav a realizačního týmu, ale i za prováděnou činnost, jako je boj, výroba a prodej řemeslných výrobků, lovecké
licence a další. K postupnému vylepšování postav dochází růstem jejich síly, obratnosti a inteligence, ziskem úrovní a následnému učení dovedností a perků.

Vlastní klient

Pro samotnou hru používáme nového herního klienta, kterého jsme sami vyvinuli a dále jej zdokonalujeme, abychom dále rozšířili možnosti a zvýšili prožitek ze hry. První věc, která možná překvapí zkušené hráče z Ultimy Online, je rozdílná rychlost postav a jezdeckých tvorů. Dále pak mimojiné i možnost naprosté volnosti herního rozlišení, avatar postavy při zobrazení jejího popisu a v neposlední řadě i bohatý systém maker pro usnadnění hry.

Komplexní herní systém

Současné MMORPG hry se kromě dokonalé 3D grafiky pyšní značně zjednodušenými herními principy, aby zábavu zpřístupnily masám. Většina UO shardů ve snaze konkurovat jejich existenci a s vědomím, že nikdy nebudou schopni dosáhnout stejného grafického zážitku, alespoň nabízí prakticky stejná pravidla. Nikoliv však my. Nemáme jednoduché systémy dovedností, které by postavu vystřelily raketově vzhůru k nejvyšší úrovni. Manawydan je shard pro náročné, kteří se na
tuctových MMORPG serverech nudí. Hra zde často vyžaduje pátrání po informacích a postupné zdokonalování nejen postavy, ale i samotného hráče. K tomu slouží naše Wikipedie, na jejímž rozšiřování se může podílet celá hráčská komunita. Důraz je kladen také na týmovou hru, skupiny jsou zde zvýhodněny např. ziskem více zkušeností při boji.

Manawydan Dokuwiki

Česká lokalizace

Nejsme největší ani nejstarší shard na české scéně, ale jsme první český shard, kde slovo český neznamená jen zemi původu. Ve hře nenarazíte na anglicky pojmenované druhy živočichů a monster, ani předměty, jejichž název vám nic neřekne. Jelen není deer, krátký meč je meč, heřmánek nemusíte hledat ve slovníku a když v lese narazíte na vlky místo wolfů, nebudete se je snažit podrbat za ušima.

Neustálý vývoj

Nic nemůže být úplně perfektní a my to víme. Proto vám nebudeme tvrdit, jak jsme dokonalí, jak všechno funguje k úplné spokojenosti týmu i hráčů. Proto jsme ve vývoji neustrnuli a každý týden přicházíme s novinkami a drobnostmi, které potěší. Neustále se snažíme vylepšovat a pořád hledáme - chytré a zvědavé hráče i členy realizačního týmu.
Na dalším vývoji našeho shardu a všech jeho součástí se totiž může podílet každý.

Manawydan Mantis Bug Tracker Manawydan MyBB Forum

Protože tak bude mít naše snažení smysl a hráči se k nám budou neustále vracet.

Ztracené území
Varous jakoby se do země propadl. Nebylo po něm ani vidu ani slechu. Ptal jsem se po něm ve Vývařovně U sekyrky, v hospodě U zpívajícího korbelu i u stráží, ale nikdo o něm nevěděl. Nešťastnou náhodou nebo možná vlastní neopatrností jsem přišel o svého koně a chtěl jsem ho poprosit o vystopování a ochočení jiného. Pravda, odvykl jsem a tak když jsem pobíhal po Isharionském království, mé nohy protestovaly.
Podařilo se mi ochránit jednu osobu před  ettiny a chystal se k návratu do Isharu oznámit Courtlandovi, že je úkol úspěšně dokončen, když jsem uslyšel rámus. V Severním hvozdu byly často slyšet zvláštní zvuky, alespoň mi to tak připadalo, ale tohle byl opravdu rachot. Spíše jsem slyšel, než viděl, lámání větví a hlasitý dusot nějakého obrovského zvířete. Připravil jsem si zbraň a připravil se vyrazit k útoku, ať je to co je to. Uslyšel jsem řev medvěda, dodal jsem si odvahy a vyrazil k útoku. Pak už si jen pamatuji, jak ležím na zádech a neuvěřitelně mě bolí hrudník. Najednou mi někdo zvedá hledí mé přilby.
„Měl jsi docela kliku, víš to?“ v mrákotách poznávám Varousův hlas. „Kdybych nebyl poblíž, tak nevím co by s tebou Obnovitel provedl“. S hekáním a sípáním jsem se pomalu postavil na nohy. „Kdo že?“ opáčil jsem tázavým tónem, ale hledí mi spadlo zpět, takže jsem mluvil spíš sám k sobě a helmou zněl můj hlas. „Co to..ksakru“ sundal jsem poškozenou helmu a ve vzteku ji nakopnul. Když jsem se ohlédl, pochopil jsem, že Varous mluví o svém novém zvířecím společníkovi. Obrovský medvěd Grizzly se líně povaloval vedle hraničáře. „To je Obnovitel“ vítězoslavně pravil Varous a ukázal na medvěda. Cestou do Isharu mi vyprávěl, že se potřeboval více soustředit a poznávat tajemství lesa a proto jsme se dlouho neviděli. Dozvěděl jsem se, že ochočení medvěda Grizzlyho je považováno za jedno z nejtěžších, ne-li úplně to nejtěžší co může výborný hraničář zvládnout.
 
Po té, co mi Varous sehnal nového koně, jsme se rozpovídali o dalším dobrodružství. Při jedné ze svých cest na východ jsem dojel až na území Eldamaru – bývalého království elfů a narazil na stvoření, která snad kdysi bývala elfy. Jeden z nich však byl zvláštní, jakoby k těm ostatním nepatřil. Když mě onehdy spatřil, začal připravovat zaklínadlo. Tenkrát jsem bral nohy na ramena, protože jsem na sobě měl jen lehké brnění, ale teď jsem byl více než připraven se tam vrátit.
„Varousi, musíme na jihovýchod“ vyhrknul jsem najednou. „Projížděl jsem územím elfů a narazil na neobyčejného bojovníka ve zvláštním brnění a rozhodně nevypadal, že by si chtěl jen tak poklábosit“. V hraničářově pohledu jsem viděl zajiskření a ani jsem nemusel čekat na projev souhlasu.
 
Když jsme míjeli Otorsonův vodopád, naše veselá náladu pomalu ustupovala. Jakmile jsme projeli Hvozdem padlých stínů a ocitli se u hraničních kamenů u mostu přes řeku Keru, bylo v našich tvářích napětí a očekávání. Pokračovali jsme stále na jih a ovzduší bylo horší a horší. Těžce se nám dýchalo a byl cítit zápach mrtvých a hnijících těl. Když jsme vyjeli z lesa, byl Varous o několik koňských délek přede mnou. V jednu chvíli se otočil a tryskem se vrátil ke mně. „Viděl jsem ho, je tam“ povídá mi tlumeným hlasem.

Oba jsme odjeli kus dál a přivázali koně na hranici lesa. Varous si připravil luk a naplnil toulec šípy, já sundal ze zad velké obouruční kladivo a připravil se na boj. Byli jsme plní odhodlání, posilnění lektvary od alchymistů a věřili jsme, že i díky našemu zvířecímu pomocníkovi zvítězíme rychle a hladce. Boj, který následoval, byl vyčerpávající a zdál se nekonečný.
Vzduch, už tak těžký veškerým tím zápachem, se naplnil pachem potu a krve. Varous posílal Obnovitele neustále do útoku a střílel šíp za šípem. Já dělal všechno možné, abych prorazil obranu válečníka, která se zdála být magická. Zdálo se, že mu naše rány nic nedělají.
 
„Igni Yeno Evart“ ozývalo se s železnou pravidelností z úst neuvěřitelně odolného a houževnatého bojovníka. Možná jsme měli štěstí nebo jsme ho dokázali zaměstnávat, ale kouzla se mu nedařila. Postupně se jeho útoky stávaly pomalejšími, ale to i ty naše. Oba jsme byli zadýchaní a účinky lektvarů pomalu přestávaly působit. Některé naše útoky začaly postrádat přesnost a projevovala se únava. Šípy z Varousova luku létaly kolem, jak se snažil nepřítele zasáhnout a já kladivem dával čím dál slabší rány. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem se napřahoval k dalšímu úderu. Únavou jsem sotva držel zbraň a odkryl jsem místo, které mi nechránila zbroj. Postřehnul jsem jen zahnutou čepel jak sviští vzduchem směrem k mému tělu a pak jen strašný zvířecí řev, jak Obnovitel vpadl do rány, kterou jsem měl pocítit já. Smrt našeho zvířecího společníka v nás vyvolala pocity zuřivosti a vlila novou krev do žil. S řevem a znovunalezenou energií jsme se pustili opět do nekonečně dlouho trvajícího boje. Utržil jsem spoustu ran a některé části mého brnění byly rozbité a rozpadaly se. Podařilo se mi na chvíli vzdálit, abych nabral trochu sil a Varous převzal iniciativu. Ani on v lehké kožené zbroji nebyl dostatečně rychlý a obdržel několik tvrdých ran. Ale válečník slábl, z jeho ran tekla černá krev a jeho útoky byly stále pomalejší.
Varousovi se podařil neuvěřitelně přesný zásah a šíp se zabodl válečníkovi přímo do krku. Ta chvilka, kdy zavrávoral, stačila k tomu, abych sebral zbytky sil a rozmáchl se k tvrdému úderu. Mohutná drtivá síla kladiva zasáhla bojovníka do hlavy a téměř ji oddělila od těla. Nekonečný boj skončil a náš nepřítel padl k zemi mrtev.

K smrti vyčerpaní jsme padli na zem a ztěžka oddychovali. Únava se zrcadlila v našich očích, když se po dlouhých minutách naše pohledy opět střetly. Se silami, které nám zbývaly, jsme prohlédli tělo a celí pomlácení vyrazili zpět do Isharu.
 
„Tak mě zase dlouho neuvidíš“ pronesl Varous, když jsme leželi v lazaretu ve Vilhelmovicích a elfové nám léčili naše zranění. Nic jsem nenamítal. Poznal jsem, že ho ztráta Obnovitele, prvního grizzlyho, kterého se mu podařilo ochočit, hluboce zasáhla. Když jsem se probral, byl už pryč. Já jen doufal, že prostředí hvozdů vyléčí jeho pošramocenou duši a brzy se zase shledáme.
SVN 5816 - SVN5816 až SVN 5819 - SVN5819:
- mazání vendorů nenavštívených majitelem 2 měsíce bylo pozastaveno
- pokus o opravu pádu při vytváření kopie přes SoTF
- pokus o opravu pádu při vypisování vlastností zbraně

SVN 5826 - SVN5826 až SVN 5831 - SVN5831:
- bug1605 - kouzlo Magická střela - úprava počtu šipek na 2-10
- bug1514 - zamezení vkládání předmětů do zničeného kontejneru
- bug1570 - rušení efektů (a doufejme i jedu) na petovi (Citové pouto)
- bug1583 - omezení vzdálenosti a line of sight pro použití oltáře víry
- bug1572 - přidání příkazu Stay pro propuštěného AdvancedVendora
- bug1585 - kouzlo Vězení - efektivita podle skillu Astrologie
- bug1590 - summon Negativní energie - změna skillu na Nekromancii

(prosím po restartu (dle stavu SVN viz výše) testujte a hlaste případné chyby, stále se učím.. za případné komplikace se samozřejmě omlouvám ;) )
- oprava kritické chyby bránící naběhnutí serveru (odstraňování zrušených, neexistujících, či postavě nedostupných perků)
- oprava rutiny pro odstraňování zrušených, neexistujících, či postavě nedostupných perků
(jde o starší věci, ale zapomenulo se to zapsat)

U oltáře většiny bohů lze získat požehnání od svého boha, běda však těm co zradí svého boha a pomodlí se k jinému...

Okrášlení vstupů do některých dungeonů
Vnitřek pevnosti Galu'gund kompletně předělán
Okolí Eldarionu upraveno (bohužel malá část kvůli chybě grafiky nepřístupná)
Kareld přestavěn
Na severu postavena strážní věž
Za Cypronou nová chatka
Oprava různých chyb v terénu mapy

Těžkooděnec,Berserkr a Lučištník šampion již nenosí róby ani pláště (vyjímka NPC zločinci a nerespawnuté mobky)
Berserkr šampion - lehce zvýšena síla na úkor obratnosti
Leopard - zlepšeny bojové skilly
Mladý upír - lehce posílen
Drobné úpravy na různých NPC v rámci CS4, většina však není na první pohled poznat nějak poznat
Thanis
 - 24.3.2017
Po Isharu se teď rozkřiklo že 25.Toru v 1:30 hodin (sobota 25. 3. 2017 19:30) pořádá nějaký zámožný cizinec hostinu pro ostatní, je zván každý, podmínkou je vzít sebou slušné vychování, přijít slušně oblečen, žádně zbroje, zbraně ani zahalené tváře, kouzlení bude taktéž považováno za neslušné a host může být za to vyprovozen stráží. Stráž u vchodů každého prohledá než ho pustí dovnitř, přece jen po okolí Isharionu je dost obejdů a tak jistota je jistota. A kde že se to bude konat? V nejvyšším patře budovy řemesel, ten chlapík si to tam na ten den zamluvil jen pro sebe.

*Ženské na trhu se mezi sebou baví*
"Hej viděla jsi toho zámožného cizince?"
"Ne"
"Ale, prej Laura ho viděla, prý je to celkem fešák!"
"Pche, Laura?" "Té se líbí každej kdo má plný měšec"
*Ženy se začali chichotat a pak se dál mezi sebou bavily*
Celou noc jsem se neklidně převalovala ve své posteli a přemýšlela o dnešním setkání se svým starým přítelem Sorenem. To, co mi ukázal, bylo děsivé.

Se staženým hrdlem jsem rocházela Cypronou. Nebyla to Cyprona, jak ji znám. Tato Cyprona byla zničená. Všude krev, mrtvoly, trosky... Tohle byla budoucnost. Soren mne pomocí svého kouzla přenesl do této vize. Tohle se má stát, pokud neuspějeme. Uprostřed zničeného města jsem narazila na sochu. Byla velmi stará a poničená. Znázorňovala elfku, bojující po boku orka. Na piedestalu byl vytesaný nápis: "Aliance všech ras. Za náš svět a naši budoucnost."
S úzkostí jsem zírala na sochu, neschopna od výjevu odtrhnout oči, když v tom se z města ozvalo volání. Ten hlas jsem nepoznávala, ale volal mé jméno. Rozeběhla jsem se kupředu, hledajíc zdroj volání. Snažila jsem se volat zpět, ale nikoho jsem nenašla. Nedávala jsem pozor. Sešla jsem z cesty. Pode mnou se otevřela temná díra a já jsem se propadla. Padala jsem a padala. Nemohla jsem se nadechnout, nemohla jsem dělat nic. Nemohla jsem ani křičet. Byla jsem bezmocná.

S děsivým výkřikem sem se probrala na louce ve Vilhelmovicích a ztrhla si z krku Sorenův medailon, který mne přenesl do jeho vize.
"Calwen? Calwen, jsi v pořádku?" Při rozpoznání známého hlasu jsem se konečně trochu uklidnila. Kývla jsem na znamení souhlasu a se Sorenovou pomocí jsem se roztřeseně postavila na nohy.
"Co jsi viděla?" zeptal se Soren.
"Cyprona... ona byla... bylo to děsivé."
"Já jsem viděl něco podobného. Jen v Kareldu," přikývl Soren.
"Byla tam socha..." podívala jsem se na Sorena. Jeho chmurné ticho bylo víc, než výmluvné. "Takže to se stane, pokud neuspějeme?"
"Ano," Soren přisvědčil. "Proto si neúspěch nesmíme dovolit. Jsem připravený použít všechny prostředky, abych tomu zabránil. Dokonce i zakázanou magii."
"Zakázanou magii?" zmateně jsem se na něj podívala.
Soren poodešel několik kroků a vytáhl z váčku hrst síry. Tu začal rozmisťovat do trávy ve zvláštním obrazci. Zvědavě jsem jeho konání přihlížela. Po chvíli začal zaříkávat. Jeho slova nabírala na intenzitě a rychlosti. Ve chvíli, kdy vyřkl poslední slovo, síra se zažehla v oslňujícím záblesku plamene a v kruhu se zjevil fénix. Ohromeně jsem pozorovala bájného ptáka. Málem jsem si ani nevšimla, že Soren se vedle mne svezl na kolena.
"Sorene!" přispěchala jsem příteli na pomoc.
"To nic není," vydechl. "To kouzlo je jen dost náročné..." v tom okamžiku fénix zmizel. Soren se zklamaně podíval do míst, kde ještě před chvílí stál. "Mít alespoň pár pírek fénixe, vydržel bych mnohem déle. Byl by to neocenitelný pomocník."
"A... kolik by těch pírek bylo třeba?" zamyslela jsem se.
"Stačí jen jedno, nebo dvě," odvětil. "Ale je to nezbytná reagence pro posílení zaklínadla. Pírka fénixe není lehké získat."
Hlavou mi proběhl obraz svazku pírek fénixe, schovaných v mém nočním stolku. Koutky mi zacukaly v pobaveném úsměvu. "Myslím, že s tím ti mohu pomoci."
"Calwen?" Soren se na mě podíval s vážným výrazem ve tváři. "Už asi chápeš, že si nemůžeme dovolit selhat. Slib mi, že mi nebudeš bránit."
"Bránit?" zmateně jsem se na muže podívala. "A v čem?"
"Na to, abych uzavřel portál, musím obětovat svůj vlastní život."
Stig
 - 14.3.2017
Nábor do RT je trvale otevřený. Pro další rozvoj projektu sháníme zejména programátory v jazyce C# na pozici skripter. V případě zájmu mě prosím kontaktujte pomocí SZ na fóru, případně na ICQ 310030621.
Nově nabyté znalosti
V poslední době dělím většinu svého volného času mezi studium léčivé magie u královských kouzelníků a paladiny z Helmova chrámu. Svým způsobem mě magie a léčení vždy přitahovaly, ale nikdy jsem v sobě nenašel dostatek motivace trávit studiem magie tolik času. Někteří akademici a mladí studenti si ze mě neustále utahují a občas na mě zakouzlí neškodná kouzla, jen aby mě provokovali. Nevím, jestli je to i díky tomu, ale zdá se mi, že jsem postupem času odolnější. Jakoby účinek těchto drobných neškodných kouzel postupně slábl. Možná je to jen má domněnka a jen se mi to zdá….
Zrovna jsem si rovnal věci ve skladu v Isharu, když se z vedlejší místnosti ozval rámus. Pronikavý hlas bankéřky Stacy se nedal přeslechnout. „Nechte toho medvěda venku ať mi to tu nezašpiní a pak si teprve běžte do skladu“ hřímala na příchozího. Musel jsem se smát, protože jsem věděl, kdo se hrnul dovnitř.
„Zdravíčko Rimoy“ vystřelil Varous, když s radostí zabouchl dveře od skladu tak až jsem poskočil. „Koukám, že si přerovnáváš věci ve svém skladu“ pokračoval a ani mě nepustil ke slovu. „Vlastně když to tak vidím, tak konečně vím, odkud šel ten strašný puch!“ V tu chvíli už jsem to nevydržel a vyprskl smíchy. Po chvilce hašteření, jsme se oba uklidnili a dohodli se k návratu na sever. Ty kostlivci a velký černý portál nám neustále vrtal hlavou. Po nezbytných přípravách jsme vyrazili. 
Když jsme se blížili k bráně, narazili jsme na dvě osoby, které ani jeden z nás neznal. Žena oděná do barev Isharionské armády byla zabrána do rozhovoru s hraničářem, který měl barvy Kareldu. Na Varousovi medvědy jsem si již zvykl, ale ten stopařův byl přecijen větší a vypadal agresivněji. Vlastně byl trochu zvláštní.
Drknul jsem loktem do Varouse a kývl hlavou směrem k medvědovi. „Vidím“ tlumeně mi odpověděl.
Po chvilce váhání jsme přistoupili k debatujícím.
„Zdravím Vás! Jmenuji se Rimoy Agarnish a tohle je můj dobrý přítel Varous Vermi“ spustil jsem k evidentně zaskočené dvojici. Po chvilce se představila žena v barvách armády města.
„Aloana“ odvětila jednoslovně. Hraničář si také pospíšil. „Já jsem Taries“ odvětil hlubokým hlasem. Chvíli jsme všichni čtyři mlčky postávali, až jsem nakonec slezl z koně a odvážil se zeptat.
„Ten váš medvěd“ ukázal jsem na velké zvíře stojící poslušně opodál hraničáře. „Vypadá zvláštně. Jakoby mu něco bylo. Já se tedy ve zvířatech moc nevyznám, ale tady Varous by k tomu mohl něco říci.“ Ten bez rozmýšlení slezl ze svého koně a přiblížil se ke zvířeti. Chvíli s Tariem debatovali co, že by tomu medvědovi mohlo být a já se mezitím začal ptát Aloany.
Jak trpělivě odpovídala na mé otázky, začínal jsem postupně chápat co že se to vlastně děje. Již několikrát viděla zvířata, která měla také tak nafialovělou kůži. Mluvila snad o nějaké infekci či zvláštním nakažení, které postihlo zdejší tvory. A prý s tím má co do činění ten černý portál na severu. Po mých dalších všetečných otázkách zapátrala v paměti a začala mi vyprávět důležité události, které se stali v minulosti.
Najednou Tariův medvěd získal fialovou barvu a kousl ho do ruky. Určitě se mi to nezdálo, jelikož si hraničář držel svou poraněnou ruku a zavazovali jí do látky. Zvládl rychle uhnout, jinak by o ruku určitě přišel. Ale medvěd nabyl zas svou původní barvu, kde občas prosvítala fialová kůže. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit. Asi to Taria zasáhlo hlavně psychicky, jelikož od té doby prakticky nepromluvil a jen bez emocí zíral na svého zvířecího společníka. Po chvilce se sebral a odjel. Varous se za ním rozjel, ale již ho nenašel.
Aloana mluvila o velké nekromantově armádě a pěti démonech, kteří sužovali náš svět. Byly to velké boje mezi nemrtvou armádou a armádami složenými z bojovníků různých ras našeho světa. Elfům se snad podařilo dva démony zabít. Nějak jsem se nedopátral, co se stalo s ostatními, nicméně zbývá prý poslední démon. Zdá se nesmrtelný. Jakoby si předávali životní sílu mezi sebou. Jakmile jeden zemře, ten další je silnější. Pokud by to tak mělo být a ten poslední démon by měl mít svou sílu i sílu těch předchozích čtyř….
Mluvila o kouzelníkovi Sorenovi, který s démonem bojoval, ale neuspěl. Pokud by snad někdo měl znát více informací, tak jedině on. Snad by mohl znát způsob, jak démona porazit, ale mohl by se také mýlit.
Najednou se zahřmělo. Další a další rány se ozývaly z nebe, ale bylo naprosté bezvětří a nebe bez mráčku. Vylezl jsem na hradby, ale spatřil jsem jen nebeskou modř. V dáli jsem zahlédl osobu s medvědem. Varous se za ním okamžitě rozjel.  Věřil jsem, že by mohl Tariovi nějak pomoci.
Když se vrátil, měl zvláštní výraz ve tváři. „Taries musel toho medvěda zabít“ povídá mě a Aloaně, když seskakoval z koně. „Normálně ho sejmul střelou mezi oči a během chvíle to zvíře prostě zmizelo. Takhle.“ a luskl přitom prsty. Když jsme ve třech dále probírali současnou situaci, objevil se Soren. Alespoň tak vypadal podle popisu, který mi řekla Aloana. Věděla opravdu hodně.
Ptali jsme se na všechno možné. Ten portál v Shiarské pustině daleko na severu pojí náš svět s jiným, nám neznámým. Ta infekce, nebo co to je, zdá se pochází z toho světa, který ten náš tak ovlivňuje. Nekonečné řady nemrtvých ho hlídají a poslední, pátý démon straší ve snech ty, jež ho na vlastní oči viděli. Vypadá to, že jsme tenkrát s Varousem měli velké štěstí, když jsme se nevědomky k portálu přiblížili.
Nakonec Soren mluvil o fénixovi jako o důležitém tvorovi. Hraje nějakou důležitou roli v postupu pro oslabení démona, jak o tom mluvila Aloana? Nebo potřebuje Soren fénixe kvůli nějakému zaklínadlu? Potřebuje ho mrtvého nebo živého? A nepotřebuje jen něco z fénixe třeba k nějakém lektvaru, který by nám pomohl v boji proti démonovi? To už hádám, jelikož jsme více informací nezjistili. Jak rychle se Soren objevil, tak rychle i zmizel.
Rozloučili jsme se s Aloanou a vydali se do klidné části Vilhelmovic mezi hobity, kteří si jako vždy užívali večerní veselí. V jejich společnosti, při pohledu na ty veselé tváře každý musí pookřát. Sedli jsme si na molo a ještě dlouho s Varousem rozebírali vše, co jsme se dozvěděli.
Nakonec jsme se rozloučili s tím, že bychom měli zjistit, kde by mohl mít fénix hnízdo a každý si šel svou cestou. Já se vrátil do Isharu a Varous? Při pomyšlení na mého dobrého přítele, se mi rozlil úsměv po tváři. Ten se vydal do Severního hvozdu a možná ještě dál, tam je mu nejlépe.
„Brzy se zase setkáme“ zašeptal jsem do nočního ticha a světlo hvězd mi svítilo na cestu.
Thanis
 - 7.3.2017
Starší muž s plnovousem a dlouhými vlasy, se procházel po sněhové plánině, nikde nic, jen občas kus dřeva vyčnívajíc ze sněhu nebo nějaký ten kámen. Bylo to už několik dnů co opustil Ishar, zdrcen tím že poslední osoba z jeho kmene, která s nim kdysi ze severu přišla do Isharionu zemřela, propil několik nocí. Žal v jeho srdci by se slovy nedal popsat, v hlavě se mu přemítal celý život. Muž se posadil na kámen a hleděl do země, pomalu začalo sněžit, muž však seděl dál a zavřel oči...

*ze vzpomínek muže*
Muž se podvečer vracel spolu s dalšími třemi soukmenovci do své osady, na zádech měl hromadu kožešin z lovu. Chyběl jim už asi jen kilometr, když začala prudká bouře, taková že nebylo vidět víc jak na 1 metr. Potácejíc se ve sněhu slyšeli vití vlků, věděli že si musí pospíšit, než se setmí. Nebylo třeba slov, muži se podívali na sebe a jen kývli, poté se rozběhli plnou parou vpřed. Bouře začala polevovat a před nimi se rýsoval jasný tvar dřevěných hradeb.  Muž shodil ze zad kožešiny a vydal se směrem k svému domku. Vešel dovnitř, odložil si, posadil se, zavřel oči a v duchu si řekl: "konečně jsem doma".


Muž slyšel hluboké dýchání nějakého tvora, otevřel oči a strnul přitom co před sebou viděl. Byl to Denethir, pravá ruka náčelníka z kmene jenž skoro vyvraždil ten jeho, po své pravici měl jako vždy svého obřího Ledního medvěda.
Bylo na nich obou však něco divného, kůže Denethira, byla velmi tmavě do fialova zabarvená a v jeho očích bylo vidět jen narůžovělé bělmo, jeho medvěd měl kožich zbarvený světle růžově a oči byly stejné jako jeho pána.
Denethir se okamžitě rozmáchl sekerou, muž tak tak stihl jeho úder vykrýt svým palcátem. Medvěd se na muže rozběhl, ten dal před sebe svou levou ruku a něco začal mumlat, medvěd jej chtěl udeřit do ruky svým pařátem, v poslední chvíli se však muži v ruce zhmotnil průhledný štít a úder vykryl. Muž si znova začal něco mumlat pod vousem, oba nepřátelé se na něj vrhli naráz, muž uskočil a zasadil Denethirovi silnou ránu palcátem do hlavy, ten se svalil k zemi. Muž se pohotově zaměřil na medvěda, a vykryl další jeho úder štítem. Muž si znova něco zamumlal pod vousy a jeho palcát zazářil. Jedním úderem doslova rozdrtil medvědovi jeho hlavu, ten padl k zemi a ani ne vteřinu potom se jeho tělo celé rozpadlo. Muž si oddechl a štít v jeho ruce zmizel, náhle však ucítil ostří sekery v zádech. Pomalu se otočil a před ním stál Denethir, na tváři měl jen malou jizvu od palcátu, muž byl zděšen, zatnul však zuby a ze všech sil překonal bolest a udeřil Denethira do hlavy, tentokrát už místo jizvy v ní byla díra. Muž padl na kolena a rychle si začal něco mumlat pod vousy, jeho rána se začala trochu zacelovat, to však nestačilo, z nějakého důvodu jeho modlitba nefungovala jak měla.

Muž ležel na zádech a hleděl do nebe, "tak i ty jsi mne nakonec opustil Moradine?" potichu pronesl. Podíval se na svojí ruku a ta byla lehce nafialovělá. 
"To se teď ze mne také stane tohle?" "Hmm, co na tom záleží, mne na ničem už nezáleží..."
"Jsi tím jistý?" *ozval se velmi hluboký temný hlas*
"Nezáleží ti na ničem?" "Ale co když záleží někomu ne tobě?"
Muž sklopil pohled a najednou si uvědomil že v Isharu ještě je pár osob s jimiž má nějaká pouta.
"Hmm, máš pravdu, takhle nemohu odejít, takhle ne..."
"Můžu ti pomoct, aby jsi je ochránil, bude tě to však něco stát..." *pronesl hluboký hlas*
"Ať je to co je to... obětuji to proto aby oni žili..." *pronesl muž*
"Cennou za jejich život bude tvůj život a tvoje... schránka." *odpověděl temný hlas*
"Budiž."

Muž otevřel oči a seděl ve svém domku, venku bylo slyšet jak děti skotačí a v osadě je nějaká zábava.
"Konečně jsem doma" pronesl muž a odešel ven.




O několik měsíců později na jednom bále...
*Stráže bavící se mezi sebou*
"Vidíš tám toho chlapa?" *ukázala strážná na staršího muže jenž měl perfektně oholenou tvář a zastřižené vlasy, oděn v hedvábí a s šperky na rukou*
"Co s ním?" odvětil její kolega
"Jakobych ho už někdy viděla...."
Copyright © 2003-2017, RT Manawydan.