Na strážnici to toho večera hučelo jako v úle. Skupinky různě ozbrojených strážných vcházely a zase spěšně vycházely ven, jak předávaly dál své raporty a přijímaly nové rozkazy. Hned za hlavními dveřmi se to jen hemžilo živě diskutujícímu hloučky - většina z nich však neměla dlouhého trvání. Jen jediný, ten největší, se ne a ne rozpustit, ba co více, stále nabýval na objemu. Rozpravu pevně držel v rukou veterán, nacházející se v jeho centru.
"Mříže vypadaly, jako kdyby o ně zakopl obr, to vám říkám! Buď jeden nakráčel rovnou do isharský basy, nebo v tom budou nějaký hokusy-pokusy."
"A nehoupeš nás trochu?" ozval se pochybovačný hlas z davu.
"Já je viděl mladej, byly na maděru" kontroval řečník. "Helm ví, kolik měli času, než někoho napadlo rozeznít zvony, ale nejspíš už byli dávno za horama. Nebejt těch pár odvážlivců, co se za nima vydali, nejspíš už by si váleli šunky někde za Cypronou."
"Dostali na frak, co? Vytřeli s něma podlahu!" nadšeně vykřikl jeden z mladších kadetů, zřejmě vtažen do děje.
"Mňo nebylo to tak jednoznačný.." mírnil jeho entusiasmus veterán. "Ti dva rozhodně nebyli z papíru. Navíc ber v potaz, v jaký situaci byli. V divočině, bez jídla, unavení, štvaní jako zvěř. Nechtěl bych to zažít. Pokud jsem dobře slyšel, prvně se schovávali v nějaký chajdě na východ od ležení orků , a když je odtamtud vyštvali, zalezli do nějaký kamenný pevnosti, kde jim píchla skupinka elfů. Tam se strhla pěkná řež, to vám povídám."
"Elfové co? To jsou samý básničky, fňukání při měsíčku a květináče!" prohodil kdosi ze zadních řad a vyvolal tak vlnu uštěpačných poznámek a smíchu. Zkušený vypravěč se však nedal vyrušit.
"To, co se na lovce sneslo, rozhodně nebyly salvy kytiček, to vám povídám. U té pevnosti je - věřte nevěřte - úspěšně odrazili. Obě strany dostaly do těla, ale tohle kolo patřilo psancům. Zatímco se dobrodruzi sbírali, pelášili už na jih k Cyproně - i když.. pelášili.. spíš pajdali. Tam už na ně ale udeřilo.
"Kdo je vyčmuchal? Vsadil bych na starýho Horiana! Když ten to tu vedl, to byly jinčí.."
"Horian to nebyl!" utnul pokus o převzetí otěží veteránův baryton. "A stejně to neni důležitý, protože pokud vim, vypsanou odměnu si nevyzvedl. Každopádně potom, co se ti dva muklové rozdělili, už to s nima vypadalo bledě. Ale rvali se jako psi, všechna čest!"
"Jako psi? Jako krysy!" ozval se hlas z druhé strany místnosti. "Nevíš, co mluvíš! Vždyť ty dva poslali do lochu neprávem!" zazněla hned odpověď z druhé strany. "Houby neprávem, je to dvojka křiváků! Ty víš prd, málem ti ještě teče mlíko po bradě a budeš tu rozdávat moudra! Měli už dávno viset za to, co udělali našim lidem!" zaburácel kdosi ze služebně starších. "Tak hele ty nádhero.."
Veterán, toho času už ustupující k východu, dobře věděl, kdy vyklidit pozice. Nechal hádku za sebou a pomalým, vyrovnaným krokem se vydal do labyrintu isharských ulic. Ani on si však nevšiml černě oděné postavy, mířící k sídlu místního starosty. |